...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Říjen 2008

Teorie odívání posluchačů vysokých škol

30. října 2008 v 16:25 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Tuto teorii jsme asi před 2 roky stvořily společně s mojí tehdejší spolubydlící a její kamarádkou, studentkami PřF, a dnes ráno jsem si na ni kdoví proč vzpomněla. Doufám, že následující řádky případné posluchače jiných fakult neurazí a že to vezmou s humorem.

Přírodovědecká fakulta
manšestr, batika, korálky, Rejoice, přírodní barvy (v létě spolehlivě! takové ty horolezecké sandály)
Filozofická fakulta
v podstatě dtto jako PřF, ale vytahanější a odřenější, tváře zarostlejší a výraz intelektuálštější (výjimku tvoří někteří jazykáři)
Matematicko-fyzikální fakulta
zimní model: tenisky zn. Prestige, bílé ponožky, kalhoty od obleku, flanelová košile, plášť a la Batman
letní model: tenisky zn. Prestige popř. sandály a nezbytné bílé ponožky vytažené do půli lýtek, kapsáčové kraťasy, havajská košile
(výjimku tvoří ajťáci)
Právnická fakulta
pěstěný, distingovaný vzhled, lehce business
Ekonomka
šampóni a barbíny (pánové nagelované vlasy do kohouta, hadry dle poslední módy; dámy jehlové podpatky, gelové nehtíky, vyfoukané vlasy, perfektní makeup a kabelečky)

a co my, medici?
my jsme prostě... normální...

Pro škarohlídy a rýpaly - samozřejmě se najdou individua, která se vymykají všem pravidlům vesmíru; samozřejmě se na každé škole vyskytne nějaký ten takzvaně obyčejný, nepoznamenaný jedinec.. ale stačí se rozhlédnout po Albertově - myslím, že medika od přírodovědce jde tak v 80ti procentech bez problémů rozeznat (třeba ta má spolubydla - ač je to absolutně normální holka, tu přírodovědu z ní a jejího šatníku poznat lze). Příklady a prostředí prostě táhnou - v době, kdy jsem maturovala, jsem se oblékala více méně jako kluk, sukně a podpatky pro mě byla vulgární slova a o větších náušnicích než obyčejných malinkých peckách jsem nechtěla ani slyšet. Dnes mi z toho období zůstaly jen piercingy (a ty nesundám, ne a ne a ne :D) a červené vlasy (a ty taky nepřebarvím!). Málokdo je tak silná osobnost, že si svou extravaganci udrží až do konce studia. Třeba jsem znala slečnu, která se v prváku oblékala a malovala ne nepodobně stoupencům sekty satanistů; dnes z ní už je úplně jiný člověk. Na druhou stranu ale spolužačka přišla na školu s dredama na hlavě a stále je tam má.. tomu se říká odvaha, co já se svým rudým hárem...

Soudní v plném proudu

29. října 2008 v 17:56 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Nuda, nuda, nuda... v pondělí jsem se dobře prospala (jen ten pán před dataprojektorem mě trochu rušil); dnes jsme se spolužačkou daly partii "město-jméno"... jestli někdo tušíte nějaký stát na "C", tak mi ho prosím poraďte, ať jsem připravená na zítřek :D
"napověz mi nějaké zvíře na B..." "noo, třeba co jsem za znamení.." "...brouk?"
Jinak pitevna má odér identický a těla, co zatím jsme viděli, jsou taktéž identická (barvou i konzistencí) jako na klasické patologii.. Zatím.. Čím jsem ale potěšena, je skutečnost, že recyklovatelné empíry se dělají v unisex velikosti, tudíž si na ně nešlapu, nevlají za mnou 3 metry a nikdo mi už nepřezdívá Batmane. Jen ty sexy galošky ještě v šestatřicítkách vyrábět nezačali :(
Paní toxikoložka má zřejmě svůj obor v malíku... na dotaz, jak by se dalo zašvindlovat to, aby se nedala poznat marihuana v moči (pozn. lze to i několik měsíců; metabolity se ukládají v tuku), nám odpověděla "zhubnout" nebo "nešlukovat... ale to by přece byla škoda, ne?" :)
A ještě jedna historka o nebetyčné lidské blbosti: jen jednou se přihodila hromadná otrava methanolem, kdy byla u Smíchovského nádraží přistavena cisterna s nápisem "Methylalkohol". Hádejte, jaké poselství (resp. kterou část nápisu) si místní nádražní obyvatelé z tohoto odnesli :D

Lenička se po vyučování rozhodla, že si musí za uplynulé 2 zkoušky udělat radost a vydala se na nákupy... Seznala jsem, že by mi bodly nové džíny. Ty se mi podařilo sehnat za neobyčejně nízkou cenu, takže jsem se za svůj nakupovací um dle ženské ekonomické logiky rozhodla odměnit.. novýma botama.

Já, Chlapovy HH a tak okrajově oko

27. října 2008 v 20:48 | Lenjulenka |  Já a zkoušky
Tak tedy slibované zážitky ze Střešovic:
Po ránu se mi opět schovaly punčocháče. A hřeben. Nevím, jak to mé věci dělají, ale vždy, když je nejvíc potřebuju, jim asi narostou droboulinké nožičky a odcestují do neznámých zákoutí našeho pokoje. Tento dojem v poslední době umocňuje také to, že Chlap ve zvýšené míře rozesévá po pokoji své HH. Hory hadrů. Nevím, proč se mu zalíbilo zrovna místo u dveří, tam dlí HH jménem "co jsem měl na sobě dnes". Tato HH je většinou rozčechrána; nositelné kusy oblečení znovu oblečeny nebo shledány smradlavé méně než hodně, pročež se přesunou na HH na židli u jeho stolu ("co jsem vytáhl ze skříně a co ještě - možná - budu nosit"). Což znamená, že na přídveřní HH zůstavají povětšinou trencle a ponožky, dělící se o životní prostor s jeho batohem, pláštěm a neexistujícími poznámkami ze školy. Btw. plášť setrvává v nezměněné poloze již něco přes týden, kdoví proč zrovna na odpaďáku. Třetí HH je na židli pod oknem ("vyprané věci, co tam Lenička před časem naskládala, a já si je ještě nebyl schopen uložit do skříně").
Prohrabala jsem půlku skříně i dvě ze tří HH a nakonec rezignovaně odešla na zkoušku v punčocháčích, jejichž rozkrok mi končil někde v půli stehen. Kdo nezažil, nepochopí, jak nepříjemné to je ;)
Na Hradčanské ne a ne přijet tramvaj. Dvacítka, osmička, zase dvacítka, další tramvaj... a já si myslela, jak ještě budu mít spoustu čase na kafe :/ Místo toho jsem udýchaná, psychicky i fyzicky vyčerpaná po podpatkovém sprintu do 3. patra Oční kliniky, bez kapky kofeinu, šla rovnou na potítko. Doc. Výborný zkouší podle svého jména; pro znalé i neznalé snad netřeba psát víc :)
Směr anatomák: jedu brzo, ale klouby DK neumím, pročítám to v tramvaji a nemá to valného výsledku. Stále žádný kofein... Jelikož as. Ch. byl tohoto dne indisponován, učil místo něj (zejména čtvrťáky a páťáky) oslavovaný Jirka Beneš:
"Jak poznáme na rtg, jestli je to ženská nebo mužská pánev? Nejdřív se podívám na příjmení - jestli je tam -ová." Ovšem pozor na cizince! :D
Taky jsem ve své učebnici znovuobjevila poznámku u kyčelního kloubu - je to kloub kulový, jednoduchý a omezený. Má poznámka - "jako mužský mozek". Nevím proč, ale díky tomu si to perfektně pamatuju; pánům kolegům jsem z čistě pedagogických důvodů doporučila modifikaci poznámky na "jako ženský mozek". Jinak si kupodivu nikdo nepamatoval, co je to Rubeškův manévr, jsem zklamaná. Ach ti čihákovci! ;)

PS. Chlap mi nakoukl přes rameno a prohlásil, že kdyby nechlastal, chodil domů včas, poctivě se učil a nezakládal žádné HH, tak by s ním byla nuda a já bych ho už neměla ráda. Asi má pravdu. :D

Oftalmologie v kostce aneb Jak vidět oči z rychlíku

24. října 2008 v 2:41 | Lenjulenka |  Já a zkoušky
Právě jsem odhodila učení... Můj celkový dojem:
- subjektivně - buď člověk blbě vidí (nebo nevidí) nebo ho něco bolí
- objektivně - slzí to, hnisá to, krvácí to, upadne to (popřípadě z toho něco trčí nebo vězí vevnitř)
- etio a patogeneze - něco se nepovedlo u mámy v bříšku a blbě to narostlo, něco se ucpalo, něco se přidusilo, něco vyrostlo, aniž se o to někdo prosil; požírají to různé prťavé brebery; změnilo to tvar, zakalilo se to... anebo vám někdo vystřelil oko zátkou od šampáňa
- konzervativní terapie - mažu to, kapu to (případně se nacpu ATB nebo kortikoidy)
- chirurgická terapie - rozřežu, sešiju, odřežu, spálím, vypálím, zamrazím, ozářím...
...anebo jen koukám, jak pacient přestává koukat.

Tak jsem teda na ten zítřek (resp. dnešek, au..) zvědavá.

Už nikdy nebudu štípat dříví

23. října 2008 v 0:01 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
...a taky hrát squash, používat vrtačku nebo rozbrušovačku (pravda, přiznejme si, že poslední dvě uvedené činnosti mi moc nehrozí), ba ani spravovat pastičku na myši (no na koleji se po zemi i po zdech plazí kde co, ale hlodavce jsem ještě nepotkala). Přednáška MUDr. R. o traumatech oka mě z choutek na podobné kratochvíle v cuku letu vyléčila. Ač jsem již teď pidlooká, aspoň mám ty pidlooké oči obě.

"Chlape, proč jste si k té brusce nevzal ochranné brýle?" "No já jsem přivíral oči."

Vnitřní hlasy aneb schizofrenik na očním:
Vnitřní hlas schizofrenikovi našeptával, že má špatný pohled na svět, pročež schizofrenik vzal špendlík, propíchal si rohovku a rozkvedlal si čočku. A že prý ho to bolelo, tak si tam ještě vrazil manikúrní nůžtičky.
Po úspěšném zákroku ovšem vnitřní hlas schizofrenikovi oznámil, že si zdemoloval špatné oko... Byl odeslán na psychiatrii a na oční naštěstí zatím znovu nezavítal.

Já, mé nemoci, zkouška z onkologie a docent K.

17. října 2008 v 0:00 | Lenjulenka |  Já a zkoušky

Docela spolehlivě u mě platí, že když se na něco učím míň než týden, tak nejsem vůbec nervózní. Pravda, nervózní jsem nebyla, ale ke konci mě už to šrocení nicneříkajících názvů cytostatik hoodně obtěžovalo (viz včera)...

Ráno pekelné vstávání a cesta do UVN; k tomu chůze na podpatcích (přímo akrobatický výkon) a přemlouvání mého zkofeinovaného scvrklého žaludku, aby mě přestal obtěžovat (umí někdo zhypnotizovat vnitřní orgány, aby poslouchaly, co jim říkám??). Jen co jsem dorazila do posluchárny, zjistila jsem, že můj skvělý ČERNÝ svetr pouští ČERNÉ chlupy na mou překrásnou novou BÍLOU halenku... Půlku přednášky jsem strávila obíráním chuchvalců z rukávů. Přednášející MUDr.-refraktolog se ptal, kdo má jakou vadu (očí), tak jsem se hlásila hned několikrát a má šišatá rohovka byla použita jako názorný příklad. Jsem podkorigovaný myop-astigmatik (vpravo -4D a 1,75 cyl., vlevo dtto, ale cyl. jen 0,5) ;). Pro méně pokročilé - to znamená, že jsem slepá jak patrona a nosím popelníky.

Pustili nás v 11, pročež mohlo proběhnout drbací kafíčko. Řeč se (jako obvykle) stočila (po povinném probírání nákupů a hadříků; jak jsme v 15ti nosily krátká trička a koledovaly si o pěkné močové infekce, jak to dnes ty patnáctky pořád nosí a čouhají jim z toho několikery misheliny) na nemoci.

Kafe a medovník mě pěkně nakoply (chtěla jsem původně rakvičky se šlehačkou - jednak, že se to tak nějak hodilo k náplni onkologie a jednak pro velmi, ale převelmi vysoký obsah cukru) a odcupitala jsem na zkoušku. Táhla jsem si otázky 8. a 8. :) (endoskopie + Ca jater) - takže spokojenost; u jater není chemoterapie :D
Má perla dne - epidemiologie hepatocelulárního karcinomu: "No tak kde jsou nejvíc ty cirhosy?" "...v Rusku..?"
No a nakonec mi cytostatika paradoxně zachránila známku - spolužačka si nevzpomněla na kombinaci CS na mal. lymfomy a já jsem je kupodivu někde z paty vytáhla, a dokonce jsem se skoro ani nespletla :D ("já vám dám takový aktinomycin, ADRIAmycin tam je!" - co já vím, s farmačkou na míle v nedohlednu, jaký je v tom jiný než lingvistický rozdíl??). Ale jinak musím říct, že doc. K. navzdory své pověsti je velmi příjemný zkoušející.

Co se týče mé nedávno vyvinuté kancerofobie: z mamčiny appendicitidy se vyklubala (zřejmě) parametritida; pořád běhá po vyšetřeních a odběrech, tak na ni furt řvu, ať nic nezanedbává a cokoliv se zhorší, ať maže k doktorovi. Tatínek si zase na můj podnět u praktika řekl (jak se sám poeticky vyjádřil) o hovnomazací kartičky. Ještě mu asi doporučím, ať se nechá preventivně vyšetřit per rectum.
;)

PS. pro zajímavost, abych si polechtala svůj zlínský patriotismus - zatím i na onkologii i na očním nám jen tak mezi řečí zmiňovali zlínská centra coby špičky v republice :) a teď čučte, Pražáci!! :P

PPS. není pravda, že by Konopásek jedničky nedával... ;)

Zas...é koule!

15. října 2008 v 21:45 | Lenjulenka |  Já a zkoušky
...a prostata.. a močový měchýř, ovarium... a vůbec všechno od pasu dolů, na čem může narůst nádor!

(21:45, den před zkouškou z onkologie)

Tak alespoň vtip předzkouškový:









Už jsem z toho nějak v mimóze...

13. října 2008 v 23:33 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Jedu v metru, přede mnou reklama: "Zabalte si do ALP" a já to čtu "Zabalte si do ÁeLPé". Ach ty nádory... :(

Jinak Střešovice jsou moc fajn, zvláště jejich balkon s grilem :) Ať žije oční!

Historka z natáčení:
Paní doc. nám popisovala, jak měli mladého pacienta, který měl výpadek zorného pole z psychogenních příčin - že ho někde v noci přepadli a on se tak lekl, že najednou ztratil část periferního vidění. Vyšetřovali ho, léčili ho, vyšetřovali, léčili, nevěděli, co s ním. Až jednou byl chlapec v den svých narozenin vyšetřován na nějakém novém přístroji, který si pamatuje data narození, a ten mu u ničeho nic začal gratulovat. Kluk z toho byl tak nadšený, že se mu vidění v ten moment spravilo!

Kéž by bylo více takových "zázračných" uzdravení... :)

Dnes jsem poprvé opravdu naostro učila

10. října 2008 v 22:53 | Lenjulenka
A hned skelet celé dolní končetiny.
Pánev jsem nezapomněla, díky bohu; jenom ta paní B., co jí kdysi ona pánev patřila, byla asi tak trochu chlap, protože učebnicové ženské pánvi se to moc nepodobalo. Jsem si ale jistá, že má slovansky rozložitá zadnice skvěle splňuje Petrovického předpoklady "bytí ženou"; jednou ze mě prostě bude ukázkový preparát . Jo a příště se schválně zeptám, kdo si pamatuje, co to je Rubeškův manévr. Určitě všichni zvednou ruku. (Vejde-li se mezi tubera ischiadica porodníkova pěst (nebývá nejmenší ; P. Petrovický: Anatomie I, str. 356), je pánev dostatečně široká pro porod.) Zajímalo by mě, jestli ale někdo bude vědět rozměr conjugata externa.
Velké trochantery si já prostě nenahmatám. Ne, ne a ne. To, že je tam v hloubce kdesi jakási rezistence odpovídající jejich poloze, prostě nepovažuju za nahmatání kosti. As. Ch. navrhoval, že by mi je mohl vyhmatat někdo, kdo dobře zná anatomii. Mému Chlapovi tím pádem říct nemůžu, protože ten se mě (pro příklad) před patfýzou třikrát ptal, jak je to tam s těma chlopněma v tom srdci. Kardiolog z něho holt nebude. Ani kardiochirurg. A pochybuju, že si pamatuje, kde by měl hmatat trochanter.
Patella - hmatejte na vlastním preparátu, uvolněte stehno a pohýbejte si jí. Jeden student se mě zeptal, zda to nemůže zkusit na mě, protože jemu to na sobě nejde. Prý že si to ošahávání máme nechat na později.
Problémy naštěstí začaly až na bérci; já jsem na něj prostě úplně blbá - už u zkoušky jsem se nedokázala rozhodnout, jestli ta tibie je pravá nebo levá. Tento zásek dnes ovšem nastal u fibuly . Stydím se.
Asi bych si měla pro případ pořídit tohle:

Distální řada tarzů, no comment... Ze mě možná bude kardiolog, když si teda pamatuju ty chlopně, ale ortoped v žádném případě. Ode mě by pacienti chodili jen chromí a chromější.

Btw. Chlap dnes udělal oční za 1. Takže asi očař.

Dneska nic pozitivního...

8. října 2008 v 21:21 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Ještě do včerejška jsme si se spolužákama říkali, že ta onkologie není zas tolik depresivní, jak nám všichni líčili. Jenže dneska to přišlo. Nejdřív kluk našeho věku, ještě nedávno vrcholový sportovec, dnes onkologický pacient s generalizovaným yolk-sac tumorem s chorio-složkou (a bohužel kvůli nepřemýšlejícím chirurgům jen s jednou, dnes již selhávající, ledvinou); pak paní ve věku mých rodičů s generalizovaným kolorektálem (sujektivní potíže se objevily až při meta v játrech)... Pacientů naštěstí víc nebylo.
Pak večer volám s mamkou a že prý appendix (ale ven teda nepůjde)...
No jdu na ty nádory, abych si zlepšila náladu...

Tak aspoň vtip na závěr:
Zvířátka se rozhodnou, že pojedou na výlet.
Medvěd: "Zvířátka, zítra pojedeme na výlet."
Žába vzadu: "Zvířátkaa, zítra pojedeme na výleeet."
Medvěd: "Tak si nezapomeňte svačiny."
Žába: "Taak si nezapomeňtee svačinyyy."
Medvěd: "A taky si přibalte pití."
Žába: "A taaky si přibaltee pitííí."
Medvěd: "A ta čůza zelená s náma nejede."
Žába: "Chudák krokodýýl, on se taak těšiiil!"

Výlet na Pleš

7. října 2008 v 23:06 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Za všeobecného veselí a veselého zívání jsme se v 7:45 sešli kupodivu všichni (!) na Smícháči. Ihned následovala soutěž o to, kdo má nejlepší svačinu - já jsem se svým jabkem a müsli-tyčinkou bohužel nemohla zabodovat :(
Poté jsme zjistili, že autobusy Pražské integrované dopravy jsou zřejmě nafukovací, protože, ač jsme stáli na samém konci zdánlivě nekonečné řady, skoro všichni jsme si sedli a dokonce jsme ani nemuseli shazovat nebohé spoluobčany ze sedadel!
Sanatorium nás uvítalo pravda hodně hnusným počasím (až morbidně přiléhavým k náplni tohoto dne), ovšem celkový dojem byl veskrze pozitivní, protože hned naproti vchodu jsme objevili obchod s potravinami. :)
Po úvodní přednášce doc. K. o specifikách onkologické anamnézy (no a na co se zeptáte, když řeknu, že mám 2 dospělé dcery...? --- jeden student mi kdysi odpověděl "neléčíte se na psychiatrii?") jsme se převlékli a zjistili, že nikdo nedisponuje fonenďákem a že předtištěný papír, co jsme dostali, jaksi obsahuje kompletní fyzikální vyšetření.. :// Řídili jsem se totiž již minulý týden vyřčenými slovy doc. K., že fonenďák mít nemusíme - že nádory si moc neposlechneme.
...a co takový pořádný, dobře rostlý kaverózní hemangiom?? :D
(pro rýpaly - já vím, výpotky, třecí šelesty po různých srůstech, meta v srdci, žbluňkání ascitu a spol.; no prostě si na ty fonenďáky nikdo nevzpomněl ;)
Ještě další zajímavé postřehy:
- terminus technicus onkologických pacientek: "brali mi spodek"
- neptat se "jste na něco alergický/á", ale vzít to trochu polopatě (pro příklad jeden pacient se prý po této otázce hluboce zamyslel a řekl: "Své ženě jsem nikdy nebyl nevěrný!")
- pacient s bronchogenním Ca se považuje za nekuřáka po týdnu abstinence

Se Zdenkem jsme obnovili náš anamnestický tým z interní propedeutiky a naklusali k první pacientce, kterou nám nabídli (bronchogenní Ca generalizovaný do skeletu - "no jen se podívejte na ten rentgen, jak to mám pojištěný!"). Paní se rozmluvila a dozvěděli jsme se všechno možné i nemožné včetně toho, jak si kožní mykózy léčila sádlem, kyselým mlékem a horským sluníčkem - a najednou byla hodina pryč, takže jsme nestihli vyšetřit vůbec nic...

Oběd byl jedlý. Tečka.

Po naplnění žaludků (to po nás chce někdo duševní aktivitu s naplno pracujícím parasympatikem?!) jsme rozebírali, co jsme zjistili, s MUDr., co se nám nepředstavil. Rázný to muž.
Zajímavé postřehy:
- po vysazení LHRH analogů lze otěhotnět prakticky ihned (příklad pacientky, která 6 týdnů po poslední injekci přišla do jiného stavu)
- hantýrka internistů: "flek na plicích" = metastáza
- hantýrka chirurgů: "dělali jsme, co jsme mohli" = probatorní laparotomie

No a pak domů. :)

Moudrost onkologické pacientky

6. října 2008 v 15:42 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Dnes nám doc. K. přednášel o psychoonkologii - jak zvládnout pacientovu reakci na diagnózu a zejména jak mu vysvětlit, že ho léčba nemá zabít, ale uzdravit. Uvedl nám příklad pacientky, která si úlohu chemoterapie vyložila velmi svérázným a zároveň také velmi moudrým způsobem. Tato paní přišla za doc. K. na další cyklus léčby a postěžovala si, jak pořád zvrací, je slabá a unavená. Doc. K. se už už nadechoval, aby jí všechno znovu vysvětlil, a ona ho zarazila se slovy:

"Pane doktore, jestli je tomu nádoru tak zle, jako mně, tak je to jenom dobře!"

Zatím jen toliko úsměvného k tomuto smutnému tématu. Zítra jedem na Pleš, to jistě bude zábavnější :)

Přesné instrukce, kterak u nás vyhazovat odpad

5. října 2008 v 22:34 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Speciálně pro kllarick














Pro srovnání zelená popelnice v reálu :

Soukromé neřesti

5. října 2008 v 12:24 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Nedávno jsem četla článek o podivných "malých" zvycích a rituálech, které má skoro každý (na první pohled normální ) člověk. Znáte to - třeba sušenky disko: spousta lidí nejdříve oloupe horní sušenku, pak slíže náplń a až pak, tak trochu z povinnosti, slupne sušenku druhou. Nebo že určitou věc ukládáte na místo, kam by nikoho se zdravým rozumem nenapadlo ji dát, ale vám přijde nemyslitelné, že by ona věc měla dlít jinde.
Tak jsem zapátrala ve svém svědomí a setřídila pár mých osobních podivností:

V jednom poměrně malém pokoji máme 7 odpaďáků - dva na papír (pod jeho a pod mým pracovním stolem), pod mým stolem navíc jeden na běžný odpad, na běžný odpad pak ještě pod umyvadlem a jeden velký "centrální", a u dveří jeden na plasty a jeden na sklo. Mám kopřivku, když někdo netřídí odpad, jsem schopná z povrchových vrstev kolejního odpadu (byť s velkou dávkou sebezapření) vytahovat pet flašky a házet je do popelnice na plasty (která, světe, div se, stojí cca 20 cm od odpaďáku!!); třídím i ty papírové obaly na sáčky od čaje, jízdenky na MHD, účty, vypsané propisky, prostě cokoliv recyklovatelného. Když mi dopíše gelovka, odpreparuju kovové části a pak ji teprve vyhodím do plastu. Nejvíc mi dokáže naježit kůži, když mi návštěva něco vyhodí třeba do odpaďáku na sklo; naposled jsem se tak naštvala, že jsem pak na něj nalepila ceduli s přesnými instrukcemi.
Btw. centrální odpaďák jsem velmi romanticky dostala od Chlapa na narozeniny - má podobu zmenšeniny klasické popelnice v zelené barvě. Je to ten nejlepší dárek, jak jsem kdy od něj dostala!! :D

Pojmenovávám věci. Rostliny (Oskar senior, Oskar junior, Oskar junior junior, Spáťo, Spáťo junior - s rostlinami někdy i hovořím), nábytek (viz minulý článek - Modrý Mamut - stále ztracený, Zelený Mamut), oblečení apod. Dokonce i některé části mého těla mají jméno (ta ale pochopitelně vymyslel Chlap a taky s nimi někdy mluví).

Miluju kočky. Keramické, drevěné, plyšové, na obrázcích, na hrníčcích - prostě kdekoliv a jakékoliv. Ironií života je, že jsem silně alergická na kočičí srst.

Pro představu:


A to je jenom část mojí sbírky...

Stážujeme na Bulovce...

4. října 2008 v 0:59 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Středa 1.10.
Po e-mailové domluvě se scházíme s doc. K. ve VFN. Doc. K. nás vybaví podivnými kartičkami, které prý máme podepsat (co jsme sakra teďka za kruh?? prý 4104, a já se tak těšila na to 4004 ), ujistí nás, že absence nejsou možné (nálada klesá k teplotám zimy mírného pásu) a obratem nás odesílá na Bulovku. S psím pohledem se s doc. K. snažím dohodnout, aby mě příští pátek pustil na anatomák, načež si vyslechnu litanii uvozenou slovy "nestudujete anatomii, ale medicínu!" (nálada typu Kamčatka v lednu).
Cestujeme na Bulovku.. a cestujeme.. a pořád ještě jedeme. Ha - pole, louky, hejna vran a tam najednou nemocnice! Smlouváme se na vymlouvacím plánu, proč jedeme tak pozdě - že jsme prostě v kruhu všechny ženské a náš orientační smysl pokulhává. Nevím, jak se ale chtějí vymluvit naši dva kolegové.
Ústav radiační onkologie má 2 budovy. Samozřejmě vlezeme do té špatné.
My: "My jsme medici." Sestřička: "A co tu chcete??" ...copak asi?
Konečně najdeme primáře V. Primář V. nechápavě hledí na kartičky: "Jste si jistí, že jsme na vysoké škole..?" Poté, co mi prim.V. odpoví na to, že mu v pátek uteču ze stáže, sladké "dělejte si, co chcete" (juchichich juchů), nás odesílá domů.

Po povinném drbacím kafíčku se spolužačkami jedu pro chlapečka, co po odpoledních hlídám; vezmu to z Albertova pěšky na Vyšehrad a sbírám po cestě kaštany. Budeme dělat panáčky.
Doma sjíždíme Krtkova dobrodružství. Krtek je prostě nejlepší.

Zítra nehlídám, budeme se na AÚ radit. Hlídá Chlap - poprvé - hahaha. Na druhou stranu se ve mě probouzí netušený mateřský pud a sepíšu mu áčtverkový tahák, kterak s děckem nakládat. Včetně toho, jak se s vozíkem vměstnat do pidivýtahu tak, aby opravdu odjel a nebo jak mu na záchodě správně svlíknout kalhoty. No jen ať si to chlapec natrénuje ;)

Čtvrtek 2.10.
U FNB objevuju super bufet. Najednou se FNB stává mou nejoblíbejší nemocnicí. VFN se může jít zahrabat.
Odcházíme na lůžkové s mladou paní dochtórkou. Po krátkém úvodu nás zavede za pacienty. Máme smůlu, že zrovna nic zajímavého neuvidíme - u půlky pacientů ještě žádná pořádná toxicita není, u zbytku se to už spravilo.
Na soor je prý nejlepší cucat Clotrimazol-vaginální tablety. :D
Na ozařovnách nás nejvíce zaujmou odlitky pacientů z termoplastu. Já jsem okouzlena jejich 3D modely; to je ale barviček!! Nám přidělený MUDr. nechápavě hledí na kartičky, nicméně podepisuje i ty nevyplněné.

Zdrhám na AÚ a samozřejmě jdu pozdě. Během porady křečovitě svírám mobil v ruce a neustále kontroluju, zda Chlap nevolá, že přizabil dítě. Nevolá, díky bohu.
Chlap se vrací v povznesené náladě, dítě žije. Hurá. Dívali se na Krtkova dobrodružství.
Krtek je prostě nejlepší.

Na koleji vyhlašuji pátrání po Mamutovi. Mamut je modrá stolička, která se mnou prochází studiem už od prváku, tudíž k ní mám citový vztah. Chlap ji zapomněl na balkóně a někdo ji v mezičase čórnul. Svině.

Pátek 3.10.
Den zahajuji tím, že na koleji uklouznu a sjedu schody po kolenou. Světe div se, nic jsem si nezlomila.
Chrtím se na Bulovku, abych půl hodiny čekala na přednášejícího, vyslechla si 20 min. přednášky o brachyradioterapii (a zrovna mě to začalo bavit, sakra!!) a pak se sbalila a chrtila se na AÚ. Samozřejmě jdu pozdě (ale as. Ch. ještě později, je to v suchu).
Nepozorovaně zapluju mezi prváky, což zřejmě způsobí, že asistentka D., nesouc kosti na pujčení, nepostřehne mou přítomnost. Musím tedy vystoupit z anonymity a přebrat kosti. 2 mandibuly, 20 žeber (na co jim sakra je 20 žeber...?), jeden femur jak od basketbalisty a k tomu trpasličí ulna a radius. Paňácu eventuelně složenou z těchto exemplářů bych osobně otipovala na těžkou vývojovou vadu a parciální hermafroditismus.
Studentíci zděšeně hledí na as. Ch., jak popisuje na kostech každý hrboleček. Ujišťuju je, že bude hůř. Muhehehe!! :D

Mamut stále nikde. Svině jedny nenechavé.