...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Soukromé neřesti

5. října 2008 v 12:24 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Nedávno jsem četla článek o podivných "malých" zvycích a rituálech, které má skoro každý (na první pohled normální ) člověk. Znáte to - třeba sušenky disko: spousta lidí nejdříve oloupe horní sušenku, pak slíže náplń a až pak, tak trochu z povinnosti, slupne sušenku druhou. Nebo že určitou věc ukládáte na místo, kam by nikoho se zdravým rozumem nenapadlo ji dát, ale vám přijde nemyslitelné, že by ona věc měla dlít jinde.
Tak jsem zapátrala ve svém svědomí a setřídila pár mých osobních podivností:

V jednom poměrně malém pokoji máme 7 odpaďáků - dva na papír (pod jeho a pod mým pracovním stolem), pod mým stolem navíc jeden na běžný odpad, na běžný odpad pak ještě pod umyvadlem a jeden velký "centrální", a u dveří jeden na plasty a jeden na sklo. Mám kopřivku, když někdo netřídí odpad, jsem schopná z povrchových vrstev kolejního odpadu (byť s velkou dávkou sebezapření) vytahovat pet flašky a házet je do popelnice na plasty (která, světe, div se, stojí cca 20 cm od odpaďáku!!); třídím i ty papírové obaly na sáčky od čaje, jízdenky na MHD, účty, vypsané propisky, prostě cokoliv recyklovatelného. Když mi dopíše gelovka, odpreparuju kovové části a pak ji teprve vyhodím do plastu. Nejvíc mi dokáže naježit kůži, když mi návštěva něco vyhodí třeba do odpaďáku na sklo; naposled jsem se tak naštvala, že jsem pak na něj nalepila ceduli s přesnými instrukcemi.
Btw. centrální odpaďák jsem velmi romanticky dostala od Chlapa na narozeniny - má podobu zmenšeniny klasické popelnice v zelené barvě. Je to ten nejlepší dárek, jak jsem kdy od něj dostala!! :D

Pojmenovávám věci. Rostliny (Oskar senior, Oskar junior, Oskar junior junior, Spáťo, Spáťo junior - s rostlinami někdy i hovořím), nábytek (viz minulý článek - Modrý Mamut - stále ztracený, Zelený Mamut), oblečení apod. Dokonce i některé části mého těla mají jméno (ta ale pochopitelně vymyslel Chlap a taky s nimi někdy mluví).

Miluju kočky. Keramické, drevěné, plyšové, na obrázcích, na hrníčcích - prostě kdekoliv a jakékoliv. Ironií života je, že jsem silně alergická na kočičí srst.

Pro představu:


A to je jenom část mojí sbírky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kllarick kllarick | 5. října 2008 v 22:00 | Reagovat

Prosila bych fotku přesných instrukcí na odpaďáku pro skloooo :)

2 Bojka Bojka | E-mail | 1. listopadu 2008 v 21:53 | Reagovat

Uvažovala jsi o koupi "nahaté", tedy nechlupaté, kočičky?

3 Lenjulenka Lenjulenka | 13. listopadu 2008 v 22:46 | Reagovat

To není kočička, ale mimozemšťan... A navíc, není to ono, nepohladit si ten heboučký kožíšek :((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama