...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Listopad 2008

Vypracované otázky z genetiky

28. listopadu 2008 v 1:42 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Neuskutečnitelné se stalo skutečným! Ano, konečně jsem po 2 letech naskenovala mnou vypracované otázky z genetiky. Zde jsou:


Hodně otázek chybí, ale nejsou to přepsaná skripta - měla jsem obrovskou horu učebnic, kromě Thompsona snad všechny učebnice, co doporučoval Azrael (mimochodem jeho stránky stojí za shlédnutí nejen před zkouškou z genetiky - genetika.wz.cz) + ještě něco jsem doplňovala z internetové verze Albertse (Molecular Biology of the Cell, pro nevládnoucí světovými jazyky žel bohu v angličtině - ale aspoň obrázky fakt stojí za to; doceníte zejména v souvislosti s přípravou na biochemii).
Některé otázky tedy přepsaná skripta jsou, to se přiznám - většinou ty nejdelší, nejsložitější a nejhůře pochopitelné - z vlastního manuskriptu se mi holt učí líp a nechtělo se mi je selektovat.

Tak snad to někdo někdy využije... :)

Ó klinická má blbosti!!

27. listopadu 2008 v 19:22 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Zaspala jsem, ach ano, zaspala... Spánek mi teď pomalu připadá jako vulgární slovo. Divím se, že Venca ještě nežaloval :D Ale na druhou stranu jsem opravdu o nic nepřišla (resp. o vizitu, tedy o nic).
Seminář měl být o chlopňových vadách, ale přednášející dr. z IKEMu to vzal docela zeširoka včetně historie (až jsem se divila, jaké "vynálezy" a podivné postupy raní kardiochirurgové zkoušeli, včetně implantace omenta na perikard nebo digitální komisurolýzy mitralis - ve zkratce "vrazím prst do srdce a ono se to třeba urve.."), takže se z toho rázem stal zatím nejzajímavější seminář za celou stáž. Poté jsem se dobrovolně se dvěma spolužačkami vydala na ambulanci s rozhodnutím setrvat tam co nejkratší možnou dobu. Paní dr. prohlásila, že na příjmech není nic zajímavého, ať radši jdeme na shunty. Na těch už jsem ale předtím byla, takže jsem se rozhodla zůstat - a ejhle, dosud nejlepší a nejplodnější pobyt na ambulanci, byť trochu šoková kůra. Přišel pán s plánovaným femoropopliteálním bypassem, s povrchovým defektem na jednom prstu.
"Tak mi pána kompletně vyšetřete." ---???--- Postavena tváří v tvář realitě jsem věděla akorát toliko, že bych měla začít od hlavy... Pán poctivě držel, ani nehnul brvou. Já už bych na jeho místě byla dávno za horama. Jo, karotidy tepou symetricky, bez šelestu... dvě ozvy ohraničené, zvučné, akce srdeční pravidelná. Haha. Dýchání čisté sklípkové, poklep plný jasný. PDK - nehmatná pulsace v P třísle, jinak všude.
"Vyšetřeno? No, tak napište objektivní nález." Až jsem se sama divila, kolik důvěry ve mě paní doktorka vkládá. Psala jsem každou pytlovinu, která mě napadla, ona kupodivu neměla připomínky a ještě mě donutila podepsat se pod to a navíc použít honosného titulu MUC. Fuj.
Pak koukám, koukám do zprávy z II. interny - pán má bilat. stenosu karotid cca od 40 do 60 %, tudíž by to mělo šelestit jak divé, FiS, AS je tedy těžce nepravidelná (a mě bylo divné, proč je na warfarinu...) a mitrální insuficienci (což znamená hluboký holosystolický šelest, chacháá). Středně těžká CHOPN, jemné chrůpky nad bazí vlevo. No nestačila jsem se divit.
"Vy jste nic v tom třísle nehmatala? Já to tam teda hmatám, ale distálněji už ne.." Hmmmm... Tak jsem si hmátla znova a tepalo to, tepalo... Asi by ze mě radši měl být teoretik, jinak ty pacienty všechny pozabíjím ://
Potom převaz infikované thorakotomie; držela jsem okraje rány.
"Kdyby vám bylo zle, tak řekněte." Myslela jsem, že paní doktorka mluví k pacientovi.
"To bylo na vás." Pobaveně jsem zvedla obočí a opáčila, že jsem byla na praxi na LDNce. Nějaká ta díra do člověka mě opravdu nemůže rozhodit.
Nakonec jsem tam byla až do 12ti a ani se mi nechtělo odejít... Měla totiž přijít diabetická noha, na kterou byl přichystaný přenosný Doppler - nakonec jsem se ji ale rozhodla vyměnit za oběd, který bych v případě setrvání nestihla. Tělesná potřeba zase jednou zvítězila nad duchem.
Angio si opravdu získalo mé sympatie, docela si ho dokážu představit jako své budoucí poslání (ale ARO stále vede s výrazným náskokem - ať žijí akutní pacienti!! ).

Jinak, dennodenně jako ubohý neotrkaný čtvrťák s nulovou klinickou zkušeností zakopávat o hrozitánsky dospělé a moudré šesťáky, lízt jim do seminářů a přetlačovat se s nimi o místo na slunci na sále je vážně povznášející, byť lehce stresující zážitek. Ze starších studentů jsem vždy měla mírnou posvátnou hrůzu, ovšem konfrontace plášť to plášť a fonenďák to fonenďák, obzvláště pak trestná ulička do šatny (resp. kuchyňky, kam si vždycky naházíme na hromadu bundy a batohy) přes celou seminární místnost plnou šesťáků mě činí trapným trpaslíčkem. Třeba dnes se přednášející tak výborně komíhal, zabrán do výkladu, přímo uprostřed uličky, že bylo nemožno vystihnout ten správný moment k úniku. Pochopil bohužel až poté, co jsem všem přítomným byla pro srandu králiků.

1. ročník - informatika

25. listopadu 2008 v 22:43 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Tak to bude velmi stručné... Stejně jako u biofyziky doporučuju nepřipravovat se průběžně, na praktikách nejlépe spát či surfovat po oblíbených stránkách, nechodit na přednášky (pokud vás tedy neinspiruje rozmáchle gestikulující as. Š. - ale fakt nedoporučuju, v posluchárně táhne a lavice jsou pro účely spánku příliš úzké). A jedna rada navíc - NIC, ale skutečně NIC se před zkouškou neučit. Maximálně se kouknout na Access v případě hodně velké smůly (= vytáhnout si ho a jít k as. V.). A proboha, lidi, hlavně si nekupujte žádnou učebnici!!!! I vypujčení z knihovny je zbytečné a neefektivní přenášení materiálu...
Na praktika jsme měli asistenta C. (v první moment jsme uvažovali, zda náhodou nejde o asistentku ;)) a zvesela jsme dospávali sedmou hodinu ranní. A v podstatě nic jiného se nedělo.
U zkoušky jsem si táhla AISLP, as. Š. se mě zeptal, co si představuju pod pojmem "schránka" a se slovy "kolegyně, vy jste nějaká skeptická" mi zapsal jedničku. Mimochodem chlap byl na zkoušce ve stejný den, měl výše zmiňovanou smůlu a byl rád za trojku... Jeho mužské ego to jemně dráždí dodneška... ;)

Příště histola... přituhuje :))

Chirurgická sága pokračuje

25. listopadu 2008 v 22:11 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Tento týden běháme po kardiochirurgii a zážitků vhodných ke zveřejnění se mnoho nedostává. Jinými slovy, nikdo a nic mě více méně nenasírá, kromě již zmiňovaného vstávání o půl šesté. ;)
Již skutečnost, že v průběhu této stáže nemusíme pobíhat jak smyslů zbavení po celém areálu VFN, mě přivedla na myšlenku obnovení přihrádky "papuče" v mém batohu (pravda, zatím zůstalo jen u myšlenky a poslední dva dny jsem saunovala chodidla v zimním obutí - zítra to ale jistě uskutečním :D).
V pondělí jsme kolektivně prošvihli vizitu (dle slov zúčastnivších se kolegů dvouminutovou, jelikož sestávala ze skouknutí jednoho pokoje) a vyžádali si chorobopis k nastudování. Paní, ač z kardiologického hlediska mladice (60 pryč) byla doslova učebnicí patologie kardiovaskulárního aparátu...
Na semináři nás čekal dědula s obočím, před kterým by zblednuly závistí i samotné Brežněvovy nadočnicové oblouky. Dědula je zřejmě senilní - jinak si nedokážu vysvětlit litanii, kterou po první větě spustil. Anatomické otázky jsme (resp. jsem...) odpovídali vcelku bez závažnějších problémů, ovšem na "to, co bychom dááááávno měli znát z propedeutiky!!!" jsme se opravdu nechytali.. Několikrát jsme si vyslechli "jak s váma můžu řešit nějakou cévní chirurgii, když nevíte ANI ZÁKLADY?!" - Fontainovo schéma já si ale opravdu z loňska nevybavuju, stejně jako vyšetření dle Soundse a Sedingera a různých jiných pánů, kteří byli natolik arogantní, že to nazvali podle sebe. Takto to probíhalo celé dvě hodiny... Pak shuntová ambulance; aspoň něco zajímavého (a méně nepříjemného a uřvaného).
Dnes to vypadalo podobně, s tím rozdílem, že jsme vizitu stihli (ano, byla dvouminutová...) a seminář měl jiný, ovšem milý a méně senilní dědula. Pak jsme se šly se spolužačkou dívat na sál na shunty. Sálové hábity mě nepřestávají překvapovat - po počátečním nadšení, že zde vedou roušky ve třech barvách, jsem byla schlazena těžce univerzální velikostí kalhot, do nichž bych se jistě vešla dvakrát a ještě by zůstalo na tlusté podvlékačky. Jejich uvázání si ode mě vyžádalo notnou dávku kreativity - nejdříve jsem zavrhla možnost zastrkání za kalhotky, poté model a la kšandy, až se jako ideální řešení vyjevilo být obmotání šňůrek kolem boků nadvakrát. Nicméně - zajásala jsem, podkožní cévy se preparují velmi podobně jako na pitevně (až na tu krev). :) Cévní chirurgii jsem tedy zařadila jako možnost č. 2, kdyby náhodou nevyšlo ARO.

Btw. Venco, zdalipak jsi mě poznal...?

Další várka schémátek na svaly

25. listopadu 2008 v 20:45 | Lenjulenka |  ANATOMIE

Jeden polyp, dvě sestry, tři medičky a čtyři doktoři

20. listopadu 2008 v 18:45 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Dnes ráno jsem koukala na laparoskopickou adrenalektomii. Velmi elegantní výkon - až na to, že nás na tom minisálku na stomatu bylo dohromady 14 (3 doktoři, instrumentářka, obíhající, anesteziolog a sestra, za jejich zády dva angličani v páťáku, 2 žákyňky, onkolog na kolečku a já se spolužačkou, zastrčené za odpaďákem - i tam jsme kupodivu překážely)... a ještě vlastně pacientka :) Z názvů laparoskopického instrumentária jsem pochytila jen "pičus" (cosi jako gumový trychtýř), "šulin" (jakási hadice) a "záchod" (co to je, nevím, ale prý existuje bez nebo se záklopkou).
Ke konci operace začalo něco divně bublat a šplíchat, načež se operatér zeptal, jaktože neteče voda. Upozornila jsem ho, že teče, ale jemu do bot.
Další zádrhel následoval v zápětí - odsávačka se neměla k odsávání. Obíhající sestra zkontrolovala všechny možné přístroje a hadičky, ale problém nenašla, až najednou druhý asistent udělal krok vzad... Odsávačka jako mávnutím kouzelného proutku začala sát jako divá :D
Po totálně uspávacím semináři jsme opět vyrazily pro podpisy na ambulanci; tentokrát přes chodbu na břicha. Pán s inguinální hernií po sobě zanechal igelitku s pomeranči ("něco pro zdraví") a příděl jsme dostaly i my. Další dvě hodiny mi pomeranč vlál v kapse a já na něj měla takovou chuť... Není nic horšího než mít zatraceně velký hlad, mít u sebe jídlo a nemít možnost ho sníst. ://
Poté přivezli paní s ileostomií na "ošetření granulací", z kterého se vyklubalo odstřižení jednoho pidipolypu. Hlavním "operatérem" byl dr. H. a asistovali dr. T., dr. B. a dr. Ch. (jenž na mě už předtím neuváženě vyzradil můj pracovní poměr s AÚ, který jsem zatím před chirurgy úspěšně tajila v rámci předcházení situacím typu "učíš anatomii, tak jaktože tohle nevíš?!"). K tomu dvě sestřičky (třetí tam ještě pobíhala), my tři a nakonec i další, později se připojivší medik.
K závěru přišla slečna s bolestmi v pravém hypogastriu, trochu případ pro doktora House (na sonu nenašli nic, na gyndě taky nic, CRP trochu zvýšené, žádná nausea, jenom horečka, bolestivost taky nic moc...) a opět - tři doktoři, dvě sestry, čtyři medici...

Po dnešku tedy nevím, kde se berou zvěsti, že je nedostatek zdravotnického personálu ;)

Stáž na chirurgii mě neustále naplňuje novými dojmy

19. listopadu 2008 v 23:06 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
...ale bohužel ne poznatky; má trpělivost se vytrácí a spánkový deficit progreduje.
Pro veliký úspěch jsem si tedy dnes dala repete s dr. V. Musím říct, že nezklamal. Po půlhodinovém lelkování za jeho zády (při kterém jsem stihla pokreslit dvě stránky v sešitě a on přepsat dva chorobopisy) se beze slova zvednul a vyšel vykonat vizitu za asistence X sester, Y fyzioterapeutek a Z žákyněk. Má hlavní funkce spočívala v zavírání dveří za tímto stohlavým a čtyřsetúdým procesím a vynuceným postávání v koutě s přiospalým výrazem... Kafe jsem holt dnes ráno nestihla.
Je zřejmě zbytečné vysvětlovat, že když má někdo metr padesát (jako já), jen těžko drží při svých krátkých nožičkách tempo s člověkem, který má metr devadesát (jako on). V plášti a s fonenďákem vlajícím u krku se sprintuje jen nesnadně, ale aspoň jsem mohla děkovat nebesům za jejich prozíravost, která mě dnes nechala zapomenout doma papuče. Nebýt tenisek, mohli si mě traumatologové již několikrát zařadit do operačního plánu.
Rozhodla jsem se, že papuče budu nadále zapomínat plánovaně.
Před hlášením jsem opět nestihla kafe, únava si v jeho průběhu tudíž začala svou vybírat daň a spolužačka do mě musela poslední čtvrthodinu šťouchat, abych nepřepadla po hubě dopředu. Dr. V. mi poté ohlásil, ať na něj počkám na ambulanci, že si ještě něco musí telefonicky zařídit. Telefonát se protáhl na cca 50 minut (stihla jsem si osedět oba tubery, pomalovat další 3 stránky sešitu, vystát několikero důlků a v desetiminutových intervalech měnit barvu od bílé přes zelenou až po třešňově rudou). Osazenstvo čekárny ze mě už muselo mít řádnou reality show. Nejradši bych byla zalezla do některých dveří, ale když je jich v ambulanci 20 na 5ti metrech čtverečních, rozhodla jsem se to vzdát a být zase pro jednou zcela pasivní. S dr. V., který se nakonec odněkud vynořil, jsem na ambulanci strávila 10 minut (v průběhu nichž stačil prohmatat dva lokty) a odnesla si jeho - již třetí a doufám, že i poslední - autogram.
Kafe zautomatuorig. No. I (unam)...!!!!!
Místo semináře dr. M. o kolorektálu jsme poslouchali libou kakofonii sbíječek a vrtaček, doplněnou občasným rázným bouchnutím kladiva. To dolaďovalo obrazovou dokumentaci kolektomií, anastomos a stomií s takovou přiléhavostí, že jsem zauvažovala o použití podobného audiovizuálního motivu coby postmoderního uměleckého tvaru.
Kafe zautomatuorig. No. II (duas).
Následně jsme se se spolužačkami hrdinsky rozhodly strávit další 4 hodiny na ambulanci s cílem získat tolik podpisů, co jen z dr. F. vytřískáme. Já jsem vytřískala 4; žel bohu jen pro účel pátečních úprků na Anatomický ústav.

Highlight dnešního dne 1.:
Dr. V. nad rentgenem: "Hmm, tak to bude na operaci.." (fraktura olekranu)
Paní přišla, v rukách nákupní tašky.
"Kdy se vám to stalo?" "To bude tak 10 dní.." - "Nebolí vás to?" "Nee." - "A hýbete s tím?" "Ale joo." - "A máte s tím vůbec nějaký potíže??" "Ale je to jakýsi nateklý..."

Highlight dnešního dne 2.:
Pán přišel o berlích, se šíleně nateklým bércem a chodidlem a už ve dveřích začal rychlostí cca 500 slov za minutu: "Pane doktore, já abych vás nezdržoval..." a výlev o tom, jak a co s tou nohou a jak půjde na tu vodoléčbu v únoru a že si to maže čímsi že to zapomněl jak se to sakra jenom... že mu to předepsala paní doktorka Nováková, to je vynikající, pr-vo-tříd-ní lékařka! a že teda v únoru jako se má přijít ukázat nebo už v lednu, víte já v lednu toho šestého nemůžu, jo a sedmého hned můžu jooo? já to zatěžuju, jenom jak můžu, to víte, šlapu na to, co to jde, jako to jooo; no víte paní doktorka Nováková, to je vy-ni-ka-jící odbornice, ona mě posílá na ty rehabilitace, ale ty mi skončí až v únoru a to se potom mám jako přijít ukázat joooo?
Dr. F. nám po jeho odchodu vysvětlil, že pán se zřejmě léčí na všech odděleních VFN, jenom ne na psychiatrii, kam by jako na jediné oddělení skutečně patřil. Taky nám vyprávěl, jak pán několikrát odmítl operaci svého zlomeného kotníku, opakovaně si rozdupal sádru a luxoval si hlezenní kloub takovým způsobem, že mu hrozila amputace.
Paní doktorka Nováková je zřejmě pr-vo-tříd-ní lékařka.

Highlight dnešního dne 3.:
Kafe zautomatunaanatomákuorig. No. III (tres).
a pitevna, pitevničkaaaa..... není nad to se po 8 hodinách strávených na chíře pořádně načichat formolu!!!

Průřezy dolní končetinou

18. listopadu 2008 v 23:18 | Lenjulenka |  ANATOMIE



Býti chirurgem je jistě šlechetné povolání aneb Ku.vadrát

18. listopadu 2008 v 17:53 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Dnes ráno jsem byla odeslána opět na kardiochirurgii a opět jsem se dívala na vyndávačku (tentokráte ale kotník), opět ve složení as. R. + dr. M. Málo krve, žádná akce, o půl deváté podpis do prezenčky a hodina a půl čekání na seminář.
Seminář vedl dr. V., který mě v pátek poslal domů s tím, že na mě nemá čas. I dnes se tvářil, že na nás mnoho času nemá... Věřím v jeho lékařské schopnosti, ale řečnické umění zrovna neovládá. Při popisu osteosyntézy při pertrochanterické zlomenině se o jistém šroubu vyjádřil jako o "sráči" (zřejmě s tímto instrumentáriem nerad pracuje ;)) a jiný drát označil jako "zku.vený". Pravděpodobně ho jeho práce těší...
Zítra mě pro změnu čeká kdo jiný než dr. V. :D

1. ročník - angličtina

15. listopadu 2008 v 12:51 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Průběh semestru co do příjemnosti či nepříjemnosti může ovlivnit jedině vyučující, jinak je to slušná uspávačka. Ze zimního semestru mám milou zkušenost s as. S. (a její lví hřívou), z letního pak nemilou zkušenost s as. N. (dnes již vdanou za nějakého S.). Na hodinách s as. S. je zábavný pouze její vzhled vyžilé barbíny po 30ti letech a záhadná pevnost jejího účesu - teorie jeho vzniku praví, že stejně jako Obelix v dětství spadnul do kádě s kouzelným nápojem, který mu dával sílu, ona spadla do kýble s lakem na vlasy. Jinak jsme si to nedokázali vysvětlit. As. N. sice zábavná nebyla rovněž (a vypadala úplně normálně), ovšem nudou jsme netrpěli. Tato mladá pedagožka si zřejmě stanovila za cíl naučit nás anglicky - tzn. gramatika, odečítání bodů za gramatické chyby v písemkách atd.
Písemky jsou pro všechny stejné - náš ročník měl obrovskou nevýhodu, že tehdy byly právě nově sestavené, a proto jsme je statečně museli psát podle vlastních schopností a znalostí. Úspěšnost tedy nebyla velká. Ovšem opravování s as. S. připomínalo procházku růžovým sadem - neúspěšný opravoval pouze cvičení, která pohnojil, a to variantu druhé skupiny. Nebyl tedy problém navzájem si poradit. As. N. opravovala testy trošku brutálnějším způsobem, takže napsat to napoprvé pro ty, kdo trochu méně vládnou angličtinou, se vyjevilo býti problémem. Oprava se navíc sestávala z napsání celého, úplně jiného testu. Za 3krát nenapsaný test byla as. N. rozhodnuta neudělit zápočet, což se ale naštěstí nikomu nestalo.

Na zkoušku jsem se učila asi 3 dny, ale to se asi nemůže brát jako obecně dostačující čas (jak to říct... po 13 letech intenzivní výuky angličtiny na základce i na gymplu a dvou delších pobytech v Británii jaksi s angličtinou problém nemám). Zkouška samotná sestává z písemné části (esej + asi 4 věty na překlad) a ústní části. Témata esejí jsou ve většině případů totožná s jednotlivými kapitolami z učebnice a je možno mít u sebe vlastní slovník... z čehož vyplývá... ;) Překlad je trochu těžšího kalibru a je zaměřený na gramatiku, konkrétně na podmínkové věty.
Ústní se skládá ze čtení a překladu některého článku z English medical reader. Článek se "losuje" způsobem, že člověku před nos strčí onu knížečku a na které stránce to otevře, tam to i čte. Takže já jsem si fikaně před zkouškou prošla asi prvních 5 a posledních 5 stránek... a otevřela to na konci :) Čtení je to dost těžké, jsou to skutečné články z odborných časopisů se spoustou neznámých slovíček, takže podle stíhání/nestíhání doporučuju podobnou taktiku. V druhé části ústní se klasicky tahají dvě otázky, opět témata z učebnice. Stačí ke každému říct pár kloudných vět a podle známky z eseje si člověk domů odnáší lepší či horší zápis v indexu. Nevyhazuje se. Skutečně ne.

Mezi zkoušejícími je lepší vyhnout se as. C. (rád rýpe a odchyluje se od tématu). As. W. je velmi milá dáma a na průběh zkoušky u ní si nemůžu stěžovat ani v nejmenším. Potom ještě zkouší as. G. (ten bydlí o 4 pokoje vedle mě a momentálně je v páťáku :)), dle ohlasů též benigní. A jak jsem koukala, as. N. už zřejmě na fakultě nefunguje (pokud se tedy mezitím znovu neprovdala), což je jenom dobře. Jestli zkouší ještě někdo jiný, netuším...

Průřezy horní končetinou

13. listopadu 2008 v 22:38 | Lenjulenka |  ANATOMIE
autor já dle prof. Petrovického (neručím za absolutní správnost)


Dolní končetina přibude, jen co se mi bude chtít předělat bérec...

Jak jsem dnes proběhla celou VFN

13. listopadu 2008 v 22:20 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Jestli je organizace českého zdravotnictví stejná jako organizace výuky na I. chirurgii VFN, tak potěš pán bůh...

Dle rozpisu na naší, medické nástěnce, měl "můj" doktor M. být na stomatochirurgii, pročež jsem se tam také po sedmé hodině raní vypravila. Sestřičky na JIPce na mě hleděly jak na vola, koho že to tu hledám a poslaly mě na oční, že by se měl nacházet tam (7:10). Paní na recepci na očním na mě vyvalila bulany, jaký že dr. M., a když jsem jí vysvětlila, že to je chirurg, odeslala mě do suterénu. Na oddělení mě nasměrovali na intermediál. Na intermediále (7:20) mi sestřičky řekly, že "zrovna odešel na hlášení". Šla jsem tedy zpět do výchozího bodu, budovy I. chirurgie a čekala tři čtvrtě hodiny na začátek hlášení s rozhodnutím, že už dál nebudu běhat po nemocnici a hledat ho, jak někde popíjí kafe, přičemž jsem se střetla se spolužačkou, jejíž doktor pro jistotu ani nebyl přítomen (ale samozřejmě se od sestřiček dozvěděla, že ho "zrovna viděly, jak šel nahoru" - a pak že zjistila, že tu dnes do 12 vůbec nebude, že je u lékaře).
Na hlášení se neobjevil ani dr. M., ani as. K., se kterým jsem jakožto vedoucím výuky byla rozhodnutá v nejhorším případě svou situaci vyřešit. Obrátila jsem se tedy na primáře - ten mi vynadal, jaktože nejsem s dr. M. na sále (a prý že operuje už od 7:00), že mají zoufale málo lidí a každá ruka je dobrá. Tak jsem se tedy poklusem přesunula převléct. Na stomatochirurgii.
Kupodivu jsem tam dr. M. našla - a bohužel taky jednu příjemnou sálovou sestru, velmi ochotnou a milou ke všem medikům... ("Promiňte, můžu se vás na něco zeptat..?" "NE, NEMŮŽETE!! A STOUPNĚTE SI TŘEBA NĚKAM DO P... PRYČ!!")

Mám pocit, že si z nás ty sestřičky snad dělají srandu... Já normálně nejsem vůbec vulgární, ale po tomhle (několikrát umocněném) zážitku jsem jim asi půl hodiny spílala do různých názvů ženského genitálu...

3 dny chirurgie za mnou.. a už si přeju, aby to skončilo

12. listopadu 2008 v 23:14 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Již druhý den strávený na chirurgii jsem zjistila, že tato stáž má zřejmě za úkol naučit nás jednu jedinou, ale zato velmi podstatnou věc - jak nezavazet a zároveň něco vidět. A taky vlastně ještě vstávat na sedmou ...
V pondělí jsem běhala s as. P. z ambulance na kardiochíru, zpět na ambulanci, na oddělení a zase na ambulanci, přičemž jsem mezitím mohla vidět pacienta propouštěného po laparoskopické appendektomii, brutální tříštivou zlomeninu humeru den před operací (duchovní s hepatitidou C a předepsanými antidepresivy) a převaz hojící se amputace v Chopartově kloubu. Poslední pacoš byl hrozně vtipný; svou nohu si den po dni v nemocnici fotil a ukazoval nám ji na mobilu, jak vypadala ("já mám švagrovou doktorku v Budějicích, já jí to potom musím ukázat").
Následoval seminář o chirurgii štítné žlázy s as. K. Musím říct, že nejzajímavější na něm byl úvodní obrázek řeky Strumy (prý někde v Bulharsku), podle níž se tento patologický stav nazývá.
Pondělí, ač mírně nudné, ještě bylo k přežití, jenže pak přišlo úterý... Byla jsem napsaná k as. R.; ještě před sedmou jsem se s ním střetla na chodbě a zeptala jsem se, kde ho mám čekat. Odpověď zněla "tam, kde máte čekat". To ve spojitosti s jeho impozantní dvoumetrovou postavou a hlasem vysloužilého barytonisty na mě zapůsobilo natolik, že jsem si od té chvíle připadala menší až nejmenší na celém světě, bála se cokoliv pípnout a tvářila se pokorně. Po bleskové vizitě jsme se přesunuli na kardio na sál (po cestě se mě ptal, co chci dělat a kupodivu se mi za to ARO nevysmál :). Po převlečení nastal zásadní problém. Na kardiu je asi sto sálů, obrovské předsálí, všichni na ksichtu náhubky, nikde žádná nástěnka ani papír s rozpisem... a navíc zrovna nikdo nešel kolem. Tak jsem tam bezradně stála jako právě vyoraná myš, házela vyděšené psí pohledy ve snaze zahlédnout něco, co by mi pomohlo v orientaci a doktoři procházející po schodech za sklem se mi očividně smáli, haha ztracená medička - a já si připadala tak pitomě jako snad ještě nikdy. Naštěstí se od filtru vynořil dr. M. a jeho nepřehlédnutelné trencle. Tak jsem je následovala.
První operace - vyndávačka dlahy po zlomenině ulny, vcelku nuda, málo krve, žádná akce, za půl hodiny hotovo. Akorát se mi málem podařilo znesterilnit instrumentářku.
Na druhou operaci jsem se původně měla mýt; byla to ta tříštivá zlomenina humeru, tak jsem se těšila, že něco uvidím, ale nakonec tam přišel další doktor s třemi mediky v zádech; ty nastrkal na místa, kde evidentně nemohli nic vidět a já byla vyšoupnuta až kamsi za rentgen, do dveří, takže jsem viděla ještě míň. V průběhu operace se as. R. rozlítil do brunátna - někdo mu volal na mobil (chudák jeden z mediků musel dělat prostředníka), že ho nutně potřebuje a nedokázal pochopit, že pan asistent opravdu zrovna nemá čas, když má na stole otevřené rameno :D Lidé jsou zvláštní... ;) Tak jsem zdrhla, abych mohla prospat seminář o plicní chirurgii.
Dnes jsme byli v Iscare; zatím jediný pozitivní zážitek - už to, že tam se chodí na osmou, nás neskonale potěšilo. Dojmů mám tolik, že ani nevím, co dřív napsat; snad jen něco vypíchnout. Hlavní zážitek je asi paradoxně rychlovýtah - i když člověk jede byť jen jedno patro, žaludek mu skončí až pod bazí lební, jaké to má zrychlení. Opravdu příjemné. Pak krátký úvodní seminářek, několik obézních pacientů, následné stručné povídání a o půl dvanácté domů. Nikdo se mnou pak nechtěl vyjet do 17. patra, škoda. Tak až budu obézní a/nebo infertilní, tak to uskutečním :D
Odpoledne mě čekali prváčci a svaly na pitevně (ano, já jsem takový blbý aktivista, že dělám na anatomáku i neplacené přesčasy); do půl čtvrté se morálka ještě relativně držela, poté ale přišly nekontrolovatelné záchvaty smíchu a mírné obluzení mysli (do čeho to sakra ti pitlabové nakládají?!), tak se to přirozeným mechanismem postupného odpadávání rozpustilo.

A večer jsem šla se spolužačkami do Ponce na tanečně-hudebně-herecké představení. Juch!!! Krásné to bylo, holky byly nadšené (ač moderním tancem doposud nepolíbené, takže se sama divím, že se jim to tak líbilo), všem vřele doporučuju (v listopadu to hrají ještě jednou - Fragmenty milostného diskurzu); uvažuju, že půjdu znova!

Mnemotechnické a jiné pomůcky na končetiny

12. listopadu 2008 v 21:58 | Lenjulenka |  ANATOMIE
Pozn.: Tohle jsem dala dohromady pro "moje" prváky, tak aby toho nebyla ušetřena ani široká veřejnost :D

(jak se svaly a přidružené topografické útvary učit a naučit a pak je na pitevně s úspěchem poznat):

Obecně je důležité si uvědomit:
- sval musí přecházet nějaký kloub - nikdy nemůže začínat a končit na té samé kosti (byl by logicky k ničemu)
- pokud má sval nějaký vztah k určitému nervu (prochází mezi jeho hlavami, vsouvá se pod něj, proráží ho...), tak ho taky inervuje (např. m. coracobrachialis - starým názvem m. perforatus Gasseri - proráží ho n. musculocutaneus, který ho taky inervuje; nebo mezi krátkými hlavami m. triceps brachii prochází n. radialis - copak ho asi bude inervovat? ;)
- anatomické struktury nejmenují tak, jak se jmenují, jen tak pro nic za nic - je-li na kosti nějaká tuberositas glutea, copak se na ni asi bude upínat? Stejně tak crista supinatoria, linea pectinea, tuberositas deltoidea... Popřípadě fascia clavipectoralis - je mezi claviculou (popř. m. subclavius) a m. pectoralis minor apod.
- co se týče funkce - "rybář": představte si, že stojíte na začátku svalu, hodíte udici na jeho úpon a navinete lanko (tzn. přitáhnete místo úponu k sobě) - pak se vůbec funkce nemusíte učit nazpaměť, protože to lehce odvodíte (jenomže to vyžaduje dobrou znalost polohy kostěných struktur)
- u jiných svalů je jejich hlavní funkce obsažena v názvu - proto musím tušit, že např. m. supinator nebude dělat pronaci a m. pronator quadratus supinaci :)
- pokud si nejsem jist, co držím za nerv, podívám se, jak je asi tlustý a zkusím se zamyslet, kolik toho inervuje - třeba n. musculocutaneus je proti n. radialis jen ubohá nitka - ze zřejmého důvodu ;)

Indicie k zapamatování, popř. rozpoznání na pitevně:
- začátky mm. rhomboidei - processus spinosi: minor: poslední 2 krční, major: první 4 hrudní
- jak poznat m. teres minor a teres major (pokud si nepamatuju, který je kraniálněji):
jelikož m. teres min. patří do rotátorové manžety, vždy se upíná v blízkosti kloubu; m. teres maj. naproti tomu tvoří s m. latissimus dorsi plica axillaris posterior, přičemž obchází zevnitř humerus a upíná se spolu s latissimem na crista tuberculi minoris
- dlouhá hlava bicepsu je laterálně - poznám ji podle štíhlé šlachy (ta, co má šlachovou pochvu s tím dlooouhým názvem)
- !! m. flexor digitorum superficialis má 2 hlavy / m. flexor digitorum profundus má hlavu jenom 1, ale je diploneurální!!
- laterální skupina svalů na antebrachiu - začátky se řadí postupně proximo-distálně - m. brachioradialis začíná nejproximálněji (lat. strana humeru), m. extensor carpi radialis longus o něco distálněji (lat. epicondylus humeru), m. extensor carpi radialis brevis nejdistálněji (lat. epicondylus humeru + ligamenta loket. kloubu)
- n. medianus se jmenuje medianus z toho důvodu, že je uprostřed - mezi n. ulnaris a n. radialis - tudíž ho budu hledat na antebrachiu někde uprostřed - ale pozor, je schovaný mezi flexory prstů (kdežto n. ulnaris je relativně povrchově; n. radialis najdu spolehlivě ve Frohseho arkádě - mezi začátky m. supinator, kde se dělí na ramus spf. a prof.)
- není žádná a. mediana!!
- n. medianus ani ulnaris neinervují nic na brachiu - až na antebrachiu!
- v m. adductor magnus je díra - hiatus adductorius, kterým prochází a. et v. femoralis do fossa poplitea (kde se z nich stává vasa poplitea) - n. femoralis s nimi ale nejde, proráží lamina vastoadductoria (zesílení stehenní fascie mezi m. add. longus/magnus a m. vastus med.) sám na med. straně jako tenká nitka (většinu svých vláken vydal už ve stehně na inervaci extensorů!) - n. femoralis se tedy nikdy ve svém průběhu nedostane na dorsální stranu stehna, tudíž tam nemůže nic inervovat
- to samé platí pro n. radialis - neinervuje nic na ventrální straně paže
- na antebrachiu i na bérci se, co se týče poznávání svalů, s výhodou orientuju podle jejich úponů - tzn. budu za sval tahat tak dlouho, dokud neuvidím hýbat se nějakou šlachu na ruce/noze (nebo dokud ho neurvu - což moc nedoporučuju, pak už se to poznává hůř :) - a naopak, pokud dostanu za úkol sval hledat, najdu nejdřív šlachu u úponu, za tu zatahám a copak se asi stane...? (upozorňuju, že na řádně seschlých či nedostatečně vypitvaných preparátech se nestane NIC a vy budete odkázáni sami na sebe)
- n. femoralis prochází na stehno skrz lacuna musculorum (je vsunut mezi m. iliacus a m. psoas major) - "n" ve známé pomůcce "Clovan" znamená ramus femoralis n. genitofemoralis (viz níže)
- orientace plexus brachialis: prvním, základním krokem (kromě nalezení samotného plexu :D) je najít vidličku n. medianus - tím vylučovací metodou odliším fasciculus posterior. N. axillaris skutečně míří do axilly; n. radialis potom mezi krátké hlavy tricepsu, do sulcus n. radialis. Z fasciculus medialis jde n. ulnaris (poznáte dle průběhu - za med. epicondylus humeru - sulcus n. ulnaris) - z f. lateralis žádný podobný tlusťoch neleze (kromě radix lat. n. med., samozřejmě) - jen n. musculocutaneus a ten je docela tenký. Ještě co se týče n. cut. brachii a antebrachii medialis - většinou se nějaká tenká šňůrka lezoucí z mediálního fascikulu zachová - bývá to n. cut. antebrachii med. (stoprocentní jistotu pak máte, že je dostatečně dlouhý, že dosáhne až na antebrachium).

Mnemotechnické pomůcky:
- větve a. brachialis: PrDelNuCoCoBiCoCo:
a. profunda brachii
a. deltoidea
a. nutricia
a. collateralis media
a. collateralis radialis
a. bicipitalis
a. collateralis ulnaris superior
a. collateralis ulnaris inferior
- funkce mm. lumbricales:
interfalangové klouby v extenzi, metacarpofalangové ve flexi - dělá to takovou stříšku: ┌ (jako když mávám na rozloučenou) → "nevíte, co dělají mm. lumbricales? ...tak pápá"
- funkce mm. interossei na ruce:
"jak se drží ženská" - zezadu (myšleno za zadek - prsty v abdukci) - mm. interossei dorsales = abduktory; zepředu (myšleno za ňadra - prsty v addukci) - mm. interossei palmares = adduktory
- plexus brachialis: Líbal Martin Martinu Po Ramenou A Martina Měla Cucflek U Cecku.
Líbal - fasciculus Lateralis:
o Martin - radix lateralis n. Mediani
o Martinu - n. Musculocutaneus
Po - fasciculus Posterior
o Ramenou - n. Radialis
o A - n. Axillaris
Martina - fasciculus Medialis
o Měla - radix medialis n. Mediani
o Cucflek - n. Cutaneus brachii medialis
o U - n. Ulnaris
o Cecku - n. Cutaneus antebrachii medialis
- plexus lumbalis: In India Gibt es Kein Frisches Obst.
In - n. Iliohypogastricus
India - n. Ilioinguinalis
Gibt - n. Genitofemoralis
(es)
Kein - n. Cutaneus femoris lateralis
Frisches - n. Femoralis
Obst - n. Obturatorius
- plexus sacralis: Idiot Gustav měl Celý Prst v Gipsu.
Idiot - n. Ischiadicus
Gustav - n. Glutaeus superior
(měl)
Celý - n. Cutaneus femoris posterior
Prst - n. Pudendus
(v)
Gipsu - n. Glutaeus inferior
- útvary v lacuna vasorum: CloVAN
medio-laterálně: lymphonodus Cloqueti, vena et arteria femoralis, ramus femoralis n. genitofemoralis
- vztahy a. et v. poplitea a n. ischiadicus ve fossa poplitea:
buď "bolí, teče, stříká" - když vás někdo sekne zvenčí do kolene (bolí - nerv - nejlaterálněji a nejpovrchověji, teče - vena, stříká - arterie - nejmediálněji a nejhlouběji)
nebo AVeN (mediolaterálně a., v., n.)
- svaly na ventrální straně bérce: Ti HaDi
m. Tibialis anterior nejmediálněji, m. extensor Hallucis longus uprostřed, m. extensor Digitorum longus nejlaterálněji (na dors. straně to je DiTiHa)
- útvary za mediálním kotníkem: TiDiAVeNeH
m. Tibialis posterior, m. flexor Digitorum longus, arteria et vena tibialis posterior, nervus tibialis, m. flexor Hallucis longus
- útvary před mediálním kotníkem: SaManTA
n. Saphenus, vena saphena Magna, m. Tibialis Anterior
- útvary za laterálním kotníkem: SuPaPePe
n. Suralis, vena saphena Parva, m. Peroneus brevis, m. Peroneus longus
- útvary v plantě: jABLKo
A - plantární Aponeuróza
B - m. flexor digitorum Brevis
L - m. flexor digitorum Longus
K - m. quadratus plantae
- obrazy obrn nervů:
n. Radialis - labutí kRk
n. Medianus - gesto vyjadřující "Mír" (ukazováček a prostředníček v extenzi, prsteníček a malíček ve flexi)
+ n. ulnaris - to, co zbývá (drápovitá ruka)
n. peroneus Communis - Kohoutí chůze
(autorkou všech mnemotechnických pomůcek nejsem já; autor neznámý, dodnes velebený; některé jsem vymyslela sama a bez držení)

Jídlo, vůně, teplo a jiné rozličné krásy domova

11. listopadu 2008 v 23:22 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Po dlouhé době jsem zase navštívila Zlíneček a mé rodičovstvo, přes 2 měsíce hořekující a chřadnoucí mou nepřítomností. Budiž jim tedy přáno, celý víkend jsem se snažila věnovat jen a jen jim...
Už po cestě na hlavák jsem se zhrozila podvědomě se vkrádajícího pocitu, že mě čtyřhodinové kodrcání ve vlaku odrazuje od této dlouho plánované cesty natolik, že to přebíjí silnou touhu být zase "doma". "Doma" píšu v úvozovkách záměrně... Právě v tom okamžiku jsem si totiž až s bolestnou naléhavostí uvědomila, že jsem zřejmě definitivně přetnula pupeční šňůru a žiju si svůj vlastní, dospělý život. Do jisté míry mi stín mých rodičů stále stojí za zadkem (a určitě to není nepříjemný pocit), ale moje "doma" (bohužel - bohudík??) už je tady - v Praze, s Chlapem, se školou, prací a kamarády. Vedle klasických dovedností jako vařit, prát a uklízet (abych nezemřela hlady ve smradu a špíně) jsem se velmi rychle naučila necítit stesk po domově; to určitě přišlo někdy koncem prvního semestru na fakultě (a nověji, tyto prázdniny, jsem se ještě naučila vařit pro Chlapa, prát Chlapovo prádlo a uklízet po Chlapovi ;) co víc si může ženská od samostatného života přát). Po 3 letech teď pociťuju novou emoci - lítost a provinilost, že stesk zmizel. Pupeční šňůra je prostě přestřihnuta, akorát mám tak trochu pocit, že mi zhnisal pahýl.

Tož sem sa dokodrcala k nám na Moravu. Tatíček poctivě vyčkával na nádraží (jestli se tedy ta větší kadibouda, kam do Zlína, ach krajského to města, zajíždějí spoje Českých drah, dá nazvat tak honosným názvem jako nádraží). Po cestě potemnělým městem jsem pozorovala neexistující noční život - to ticho, ten klid... vždycky jsem ve svém rodišti jako v Jiříkově vidění; 9 večer a v centru nikde nikdo. Poklidná metropole jihovýchodní Moravy, chtělo by se říct - ovšem to je jen eufemismus pro daleko výstižnější výkřik "Zlín je díra!!". K mé lítosti z citového odpoutání od rodičů v poslední době přibyl i fakt, že mi to mrtvolné zlínské ticho prostě vadí. Nepleťte se - z duše nenávidím davy, IP Pavlova procházím polosprintem s klapkama na očích, ale večerní Zlín mi prostě zavání hřbitovem.
Dosti již sentimentu! Doma bylo proti maminčiným tradicím NAVAŘENO! Vždycky jsem záviděla Chlapovi, jehož návštěvy doma probíhají asi takovým způsobem, že v pátek večer otevře pusu a ledničku a zavře ji až v neděli po poledni - a světe div se, mé lamentování konečně dolehlo na maminčin bubínek a nečekal mě pouze obligátní chleba se sýrem. Tímto skládám poklonu maminčiným francouzským bramborám (mé nadšení nezklalil ani fakt, že jsme je pak měli i na sobotní oběd :D).
Ovšem nechci vyvolat dojem, že si rodiče mé přítomnosti dostatečně neváží z hlediska chybějící potravy. Maminka je moderní, vysoce vytížená a odiplomovaná úřední krysa a tatínek workoholik-umělec. Z jejich domácí dělby práce zákonitě vyplývají problémy - nedivím se mamce, že po dni plném razítkování papírů a dotěrných občanů a boji se šéfovou, územním plánem a sveřepou kopírkou nechce doma ještě pracovat na zakázkách, které tatínek, spasitel všehomíra a zachránce nebohých investorů před ostatními nesvědomitými, předraženými architekty, beze všeho (a někdy pomalu i bez nároku na honorář) přijímá. Co jenom pamatuju, vždycky byli zavalení prací; nic se za těch 20 let nezměnilo, jenom prkna s nataženými papíry a spoustou připínáčků (vysoce vhodných k hraní a zapichování do rozličných předmětů a částí těl) postupně vystřídal hučící počítačový park. S tímto na paměti vždy pokorně zhltnu chleba se sýrem a budu chovat své rodiče v úctě. Dokud se neupracují k smrti.

Sobotu jsem skoro celou prospala, nečekaně. To mamince ponechalo prostor k tomu, aby se mohla věnovat svému milovanému koníčku - zahradě. Pro představu - naše zahrádka jako dlaň, ve svahu; kde kromě šnitlíku a pár jabloní, které ladně doplňují kýženou kompozici, není k jídlu vůbec nic. Vlastně ještě ostružinový keř utopený na severní straně v zástinu domu, který svým listovím chytře odpoutává pozornost od sousedovic humusné kůlničky na dříví a ostatní, jinde neuložitelný, bordel. Maminka tedy ve volných chvílích zušlechťuje okolí domu. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy přesně propukla její závislost, ale vím jistě, že to začalo novou sekačkou. Potom následovala VAPka - maminka tvrdí, že byla v minulém životě medvídkem mývalem; většina špinavých předmětů ji totiž inspiruje k použití tohoto ďábelského stroje, boty a kuchyňské spotřebiče nevyjímaje. Po VAPce přišel vysavač na listí. Severní část zahrady totiž zdobí místo anglického trávníku hustý porost břečťanu, pročež se maminka před časem rozhodla, že vybírat podzimní nadílku ručně je pod její úroveň, a pořídila si motorovou techniku. K letošnímu svátku si pak nadělila křovinořez; křoviny jsou tedy již před zazimováním řádně prořezané, poté byl zakoupen provzdušňovač trávníku (trávník provzdušněn) a mezitím si ještě stačila vyhlédnout dalšího pomocníka - automatický navíječ na hadice. Plánuje též drtič na větve a sněhovou frézu; pak už bude chybět jenom motorová pila a zahradní traktor. Béda Trávníček hadra. :D
Novým výkřikem je právě vznikající mechovo-skalničková předzahrádka japonského typu. Aspoň vím, co mamce nadělím pod stromeček - metrák bílého písku a hrabičky, ať může tvarovat ornamenty a její jin a jang se dostane do dokonalého souladu ;).
A tatínek celou sobotu pracoval... V době, co jsem nebyla doma, v jeho slovníku eufemismů přibyl nový výraz - že při práci "rapuje". Vymyslel to prý jako reakci na to, když maminčina kolegyně prohlásila, že si při práci ráda zpívá. Dříve jsme tomu s maminkou říkaly, že létají prdele... Rapování zní sofistikovaněji :)

Neděle uběhla tragicky rychle. Sbalila jsem si svých pár švestek, snědla oběd, byla posazena do vlaku a opět vyslána do víru velkoměsta... Ach jo, zůstala bych tam i dýl...

1. ročník - biofyzika

7. listopadu 2008 v 15:28 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Pro všechny nynější (i přednynější) prváky je to úplně první zkouška, pročež většinou bývá provázena nadměrným stresem a nervozitou (vnímáno z pozdější perspektivy, i na mě samozřejmě fyzikální šílení dolehlo, byť už jsem měla za sebou latinu ;). V průběhu semestru doporučuju nechodit na přednášky (postel je jistě příhodnější místo pro spánek než přednáškový sál; když už, tak na doc. B.), neučit se dopředu, před testíky si přečíst miniskripta na praktika a hlavně nic neřešit (a věnovat se především anatomii ).
Co se týče učebnic, obecně se řídím pravidlem "když si na ústavu dají tu práci napsat vlastní knihu, tak se budu učit z ní". Touto knihou jsou na Ústavu biofyziky myšlena příšerná zelená skripta (postupem času si všimnete, že spousta hnusných předmětů je zabalena do zelena - např. Junqueira, genetika, patologie; jen ten Trojan je od Grady :D). Biofyzikální skripta jsou plná překlepů a gramatických i faktických chyb, vzorečky nevyjímaje. Všechny otázky v nich taky pro jistotu nenaleznete, a proto je nutno sáhnout po salátu z knihovny, který je obsahuje. Někomu se dobře učí z knížky od Grady (Rosina); ta ovšem nesplňuje pravidlo viz výše, takže bych doporučila konfrontovat její obsah s obsahem skript. Střední dobu učení odhaduju na týden; někteří extremisti to zvládnou i za 4 dny; někteří potřebují dobu delší (zejm. negympláci).
Zkouškový test na můj ročník naštěstí ještě nedolehl, dle drbů z x-té ruky je ze středoškolské fyziky a snad se i otázky hodně podobají modelovkám na přijímačky. Obtížnost testu posoudit nemohu, ovšem na biofyziku si nikdo moc nestěžuje (od té doby, co nezkouší doc. P., budiž mu země lehká - některé mé spolužáky ještě postihl a ti si stěžovali výrazným způsobem).
Na ústní se tahá triplet; třetí otázka je ve valné většině z radioaktivity (která je až na konci skript, takže asi tušíte, co to pro valnou většinu studentů znamená, mě nevyjímaje :D).
Ze zkoušejících si každý potrpí na něco jiného. Prof. V. se rýpe ve vzorečcích, doc. B. má rád středoškolskou fyziku (a sličné slečny - ovšem výsledek zkoušky to nijak neovlivňuje), as. Z. je asi nejbenignější a nevím o žádné jeho "specialitce".
Myslím, že jediný problém s touto zkouškou je, že se to tak trochu blbě učí...

Soudní...

7. listopadu 2008 v 15:10 | Lenjulenka |  Já a zkoušky
Soudní je snad jediná zkouška, kterou může člověk udělat vcelku nepoznamenán... Tohle byla ovšem moje vysokoškolská premiéra. Ty paragrafy jsem se fakt odmítla učit (no uznejte - např. povinnosti pracovníků ve zdravotnictví: paragraf 55 zákona č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu, novelizovaný zákonem ČNR č. 548/1991 Sb., který zní...; lékař jako znalec: zákon o znalcích a tlumočnících č. 36/1967 Sb. a vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících č. 37/1967 Sb., č. 184/1990 Sb. a č. 77/1993 Sb. atd. - bohužel tohle zkoušející vyžadují opravdu doslovně...). Jinak řečeno, šla jsem tam polodutá a tudíž nervózní jak sáňky v létě. Spolužáci mě navíc donutili jít až nakonec (jediný chrabrý mladý muž se naštěstí uvolil jít po mě, aspoň to), ven chodili s dvojkama i trojkama, jedniček poskrovnu; prof. S. se v tom prostě šťoural - asi neměl zrovna svůj den. Na klidu mi to zrovna nepřidalo :// Jakmile jsem tam vlezla, vytáhla si otázky a nastala ten čas, zrudla jsem jak převařený rak, začala jsem se potit až na zadku a ruka se mi tak klepala, že jsem tu přípravu po sobě pak málem nepřečetla. Mezitím naštěstí začali spolužáci nosit dvojky, což mě tedy aspoň trochu uklidnilo.
A pak se stal zázrak. Přišla jsem, usmála jsem se, sedla si, ke každé otázky přečetla 2 věty, prof. S. se mě zeptal na dvě tři věci, pak mě pochválil, že to říkám jak z knihy (:D) a napsal mi jedničku... Vůbec netuším v čem se má příprava lišila od těch, co dostali trojku...
Shrnuto a podtrženo, než znova prožívat takové nervy, tak se to radši naučím :)

1. ročník - latina

4. listopadu 2008 v 16:14 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Má vůbec první zkouška, v předvánoční atmosféře, s dnes již bohužel zesnulou Mgr. B... :(

Jelikož se v době, kdy jsem byla v prváku, latina dala zhustit do (ani ne) jednoho semestru, průběžná příprava mi opravdu nehrozila. Den na zápočet za ZS, den na zápočet za LS, dva dny na zkoušku - 4 dny dohromady tedy dle mého názoru absolutně stačí. Co se týče literatury, na výběr (naštěstí) není (Ianua) + doporučuju přibrat si staletý Kábrtův latinsko-český slovník. U testu (kromě gramatiky) nepodcenit slovní zásobu a číslovky - jak základní, tak řadové i násobné. Nakolik se dnes hrotí "ústní" část zkoušky, kterou doopravdy brala v potaz pouze Mgr. B., netuším. Otázky na tuto část jsou na webu ústavu, sestávají více méně z překladu a skloňování vybraných výrazů a slovních spojení. Měla jsem je dokonce vypracované, bohužel ale rukou... v čích rukách jsou dnes, kdo ví - snad ještě někomu poslouží...
Celkově: příjemná zkouška, ovšem s nepříjemným testem.

Pište, komentujte, ptejte se, opravujte mě, přidávejte vlastní zkušenosti, budu jen ráda :)

"Jak na zkoušky" aneb Proč zakládám tuhle rubriku...

4. listopadu 2008 v 15:54 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
...v podstatě ze dvou důvodů: Jednak sem občas zabrousí i studenti nižších ročníků či uchazeči o studium - tak proč by na blogu nemohlo být pro jednou něco relativně užitečného - a jednak není špatné občas si trochu zavzpomínat :)

Možná budu opakovat sebe, možná jiné, ale taky možná přidám pár využitelných rad...

Zkoušky budu řadit tak, jak je mám zapsané v indexu, tudíž to občas nebude odpovídat nynějšímu sylabu studia - doufám, že na podkladě toho nevzniknou nějaké mystifikace.

Pomůcka na plexus brachialis

2. listopadu 2008 v 22:40 | Lenjulenka |  ANATOMIE
Líbal - fasciculus lateralis:
Martin - n. musculocutaneus
Martinu - radix lat. n. mediani
Po - fasciculus posterior:
Ramenou - n. radialis
A - n. axillaris
Martina - fasciculus medialis:
Měla - radix med. n. mediani
Cucflek - n. cutaneus brachii medialis
U - n. ulnaris
Cecku - n. cutaneus antebrachii medialis

no já vím, nejde to po úplně přesně po sobě, ale aspoň ta věta dává smysl ;)