...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

3 dny chirurgie za mnou.. a už si přeju, aby to skončilo

12. listopadu 2008 v 23:14 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Již druhý den strávený na chirurgii jsem zjistila, že tato stáž má zřejmě za úkol naučit nás jednu jedinou, ale zato velmi podstatnou věc - jak nezavazet a zároveň něco vidět. A taky vlastně ještě vstávat na sedmou ...
V pondělí jsem běhala s as. P. z ambulance na kardiochíru, zpět na ambulanci, na oddělení a zase na ambulanci, přičemž jsem mezitím mohla vidět pacienta propouštěného po laparoskopické appendektomii, brutální tříštivou zlomeninu humeru den před operací (duchovní s hepatitidou C a předepsanými antidepresivy) a převaz hojící se amputace v Chopartově kloubu. Poslední pacoš byl hrozně vtipný; svou nohu si den po dni v nemocnici fotil a ukazoval nám ji na mobilu, jak vypadala ("já mám švagrovou doktorku v Budějicích, já jí to potom musím ukázat").
Následoval seminář o chirurgii štítné žlázy s as. K. Musím říct, že nejzajímavější na něm byl úvodní obrázek řeky Strumy (prý někde v Bulharsku), podle níž se tento patologický stav nazývá.
Pondělí, ač mírně nudné, ještě bylo k přežití, jenže pak přišlo úterý... Byla jsem napsaná k as. R.; ještě před sedmou jsem se s ním střetla na chodbě a zeptala jsem se, kde ho mám čekat. Odpověď zněla "tam, kde máte čekat". To ve spojitosti s jeho impozantní dvoumetrovou postavou a hlasem vysloužilého barytonisty na mě zapůsobilo natolik, že jsem si od té chvíle připadala menší až nejmenší na celém světě, bála se cokoliv pípnout a tvářila se pokorně. Po bleskové vizitě jsme se přesunuli na kardio na sál (po cestě se mě ptal, co chci dělat a kupodivu se mi za to ARO nevysmál :). Po převlečení nastal zásadní problém. Na kardiu je asi sto sálů, obrovské předsálí, všichni na ksichtu náhubky, nikde žádná nástěnka ani papír s rozpisem... a navíc zrovna nikdo nešel kolem. Tak jsem tam bezradně stála jako právě vyoraná myš, házela vyděšené psí pohledy ve snaze zahlédnout něco, co by mi pomohlo v orientaci a doktoři procházející po schodech za sklem se mi očividně smáli, haha ztracená medička - a já si připadala tak pitomě jako snad ještě nikdy. Naštěstí se od filtru vynořil dr. M. a jeho nepřehlédnutelné trencle. Tak jsem je následovala.
První operace - vyndávačka dlahy po zlomenině ulny, vcelku nuda, málo krve, žádná akce, za půl hodiny hotovo. Akorát se mi málem podařilo znesterilnit instrumentářku.
Na druhou operaci jsem se původně měla mýt; byla to ta tříštivá zlomenina humeru, tak jsem se těšila, že něco uvidím, ale nakonec tam přišel další doktor s třemi mediky v zádech; ty nastrkal na místa, kde evidentně nemohli nic vidět a já byla vyšoupnuta až kamsi za rentgen, do dveří, takže jsem viděla ještě míň. V průběhu operace se as. R. rozlítil do brunátna - někdo mu volal na mobil (chudák jeden z mediků musel dělat prostředníka), že ho nutně potřebuje a nedokázal pochopit, že pan asistent opravdu zrovna nemá čas, když má na stole otevřené rameno :D Lidé jsou zvláštní... ;) Tak jsem zdrhla, abych mohla prospat seminář o plicní chirurgii.
Dnes jsme byli v Iscare; zatím jediný pozitivní zážitek - už to, že tam se chodí na osmou, nás neskonale potěšilo. Dojmů mám tolik, že ani nevím, co dřív napsat; snad jen něco vypíchnout. Hlavní zážitek je asi paradoxně rychlovýtah - i když člověk jede byť jen jedno patro, žaludek mu skončí až pod bazí lební, jaké to má zrychlení. Opravdu příjemné. Pak krátký úvodní seminářek, několik obézních pacientů, následné stručné povídání a o půl dvanácté domů. Nikdo se mnou pak nechtěl vyjet do 17. patra, škoda. Tak až budu obézní a/nebo infertilní, tak to uskutečním :D
Odpoledne mě čekali prváčci a svaly na pitevně (ano, já jsem takový blbý aktivista, že dělám na anatomáku i neplacené přesčasy); do půl čtvrté se morálka ještě relativně držela, poté ale přišly nekontrolovatelné záchvaty smíchu a mírné obluzení mysli (do čeho to sakra ti pitlabové nakládají?!), tak se to přirozeným mechanismem postupného odpadávání rozpustilo.

A večer jsem šla se spolužačkami do Ponce na tanečně-hudebně-herecké představení. Juch!!! Krásné to bylo, holky byly nadšené (ač moderním tancem doposud nepolíbené, takže se sama divím, že se jim to tak líbilo), všem vřele doporučuju (v listopadu to hrají ještě jednou - Fragmenty milostného diskurzu); uvažuju, že půjdu znova!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laura Laura | 13. listopadu 2008 v 10:13 | Reagovat

Tak tohle mě snad jednou čeká taky..pokud mě nevyhodí kvůli anče...

2 Mariana Mariana | Web | 13. listopadu 2008 v 15:27 | Reagovat

mě to tady u tebe prostě baví :)

3 ankim skywalker ankim skywalker | 13. listopadu 2008 v 19:08 | Reagovat

tak to je moc tahle stránka :oD

4 Lenjulenka Lenjulenka | 13. listopadu 2008 v 21:04 | Reagovat

Laura: no moc se netěš; co jsem zažila dneska, to mě opravdu znechutilo natolik, že bych tam radši už ani nepáchla, pokud by to jenom trochu šlo.

Mariana: děkuji, děkuji; a ty bloguj víc, ať si taky můžu počíst a zavzpomínat na svůj maturitní ročník :)

skywalker: ;)

5 Mariana Mariana | Web | 14. listopadu 2008 v 7:42 | Reagovat

Pokusim se;)

6 Hanka Hanka | 14. listopadu 2008 v 19:12 | Reagovat

Skvělý, nevím, jesi se víc směju tvému vypravěčskému talentu, nebo se spíš děsim, že mě to čeká za rok, dáli pánbu patolu:)) A prosím tě, to tedy jsi přidělená vždycky k nějakému doktorovi a musíš za ním celý den vlát, jo:(? Až takhle individuální to je:) A zjistím třeba někde kam které kruhy na co chodí? děkuji moooooc, nevim, proč to řešim rok napřed, ale motivace, ať se mám na co těšit:)

7 Lenjulenka Lenjulenka | 14. listopadu 2008 v 19:29 | Reagovat

Hani, neboj, na všechno jsou informativní schůzky a rozpisy; jenom se to opravdu nemusí shodovat s realitou (viz můj včerejší příspěvek). Na I.chir., kde se ve čtvrťáku stážuje 2 týdny, máš na každý den "svého" doktora a ano, vlaješ za ním (ale jen cca 2,5 hodiny, ne celý den - pak je ještě seminář). Tedy jestli toho doktora najdeš. Musím říct; v dnešním počasí mi to přebíhání v areálu VFN opravdu dělalo dobře...

8 Hanka Hanka | 14. listopadu 2008 v 19:37 | Reagovat

Děkuju, to víš, sbírám tu u tebe informace a pak oslňuji své bližní tím, co nás čeká příští rok:)) Nee, vážně skvělej blog, moc mě to baví, moc se mi to líbí a eště jsi zlatá, že poradíš a odpovídáš na otravné otázky:) Takže tedy díky a klobouk dolů, medičko :p

9 Lenjulenka Lenjulenka | 14. listopadu 2008 v 19:39 | Reagovat

Jeee děkuju moc, fakt jsi mě potěšila.. Že to někoho baví číst, to je super, ale ještě lepší je, když se dozvím, že je to občas i užitečné! Opravdu nejlepší pochvala, jaké bych se mohla dočkat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama