...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Chirurgická sága pokračuje

25. listopadu 2008 v 22:11 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Tento týden běháme po kardiochirurgii a zážitků vhodných ke zveřejnění se mnoho nedostává. Jinými slovy, nikdo a nic mě více méně nenasírá, kromě již zmiňovaného vstávání o půl šesté. ;)
Již skutečnost, že v průběhu této stáže nemusíme pobíhat jak smyslů zbavení po celém areálu VFN, mě přivedla na myšlenku obnovení přihrádky "papuče" v mém batohu (pravda, zatím zůstalo jen u myšlenky a poslední dva dny jsem saunovala chodidla v zimním obutí - zítra to ale jistě uskutečním :D).
V pondělí jsme kolektivně prošvihli vizitu (dle slov zúčastnivších se kolegů dvouminutovou, jelikož sestávala ze skouknutí jednoho pokoje) a vyžádali si chorobopis k nastudování. Paní, ač z kardiologického hlediska mladice (60 pryč) byla doslova učebnicí patologie kardiovaskulárního aparátu...
Na semináři nás čekal dědula s obočím, před kterým by zblednuly závistí i samotné Brežněvovy nadočnicové oblouky. Dědula je zřejmě senilní - jinak si nedokážu vysvětlit litanii, kterou po první větě spustil. Anatomické otázky jsme (resp. jsem...) odpovídali vcelku bez závažnějších problémů, ovšem na "to, co bychom dááááávno měli znát z propedeutiky!!!" jsme se opravdu nechytali.. Několikrát jsme si vyslechli "jak s váma můžu řešit nějakou cévní chirurgii, když nevíte ANI ZÁKLADY?!" - Fontainovo schéma já si ale opravdu z loňska nevybavuju, stejně jako vyšetření dle Soundse a Sedingera a různých jiných pánů, kteří byli natolik arogantní, že to nazvali podle sebe. Takto to probíhalo celé dvě hodiny... Pak shuntová ambulance; aspoň něco zajímavého (a méně nepříjemného a uřvaného).
Dnes to vypadalo podobně, s tím rozdílem, že jsme vizitu stihli (ano, byla dvouminutová...) a seminář měl jiný, ovšem milý a méně senilní dědula. Pak jsme se šly se spolužačkou dívat na sál na shunty. Sálové hábity mě nepřestávají překvapovat - po počátečním nadšení, že zde vedou roušky ve třech barvách, jsem byla schlazena těžce univerzální velikostí kalhot, do nichž bych se jistě vešla dvakrát a ještě by zůstalo na tlusté podvlékačky. Jejich uvázání si ode mě vyžádalo notnou dávku kreativity - nejdříve jsem zavrhla možnost zastrkání za kalhotky, poté model a la kšandy, až se jako ideální řešení vyjevilo být obmotání šňůrek kolem boků nadvakrát. Nicméně - zajásala jsem, podkožní cévy se preparují velmi podobně jako na pitevně (až na tu krev). :) Cévní chirurgii jsem tedy zařadila jako možnost č. 2, kdyby náhodou nevyšlo ARO.

Btw. Venco, zdalipak jsi mě poznal...?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Venca Venca | 25. listopadu 2008 v 22:54 | Reagovat

samozřejmě :-) jste byli dar z nebes, protože jsme mohli konečně zmizet do bufíku :D

2 Lenjulenka Lenjulenka | 25. listopadu 2008 v 22:56 | Reagovat

Ooo tak to jsem ráda, že jsem svou přítomností aspoň napomohla dobré věci :))

3 svist svist | 25. listopadu 2008 v 22:58 | Reagovat

a nebol tam iba Venca..aj ja som rád zdrhol...

4 Lenjulenka Lenjulenka | 25. listopadu 2008 v 22:59 | Reagovat

Jsem tedy dvojnásob potěšena :D

5 Venca Venca | 25. listopadu 2008 v 23:03 | Reagovat

zítra přijď zas :D

6 Lenjulenka Lenjulenka | 25. listopadu 2008 v 23:05 | Reagovat

Kde budete? Stačí říct ;)

7 Venca Venca | 25. listopadu 2008 v 23:08 | Reagovat

ještě nevím, nás rozřazují až ráno...ale kdyby to šlo, tak bych chtěl na ambulanci....dobrou noc!

8 Lenjulenka Lenjulenka | 25. listopadu 2008 v 23:09 | Reagovat

Ok, tak tedy ambulance :D Dobrou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama