...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Prosinec 2008

Vánoční (skoro)résumé

26. prosince 2008 v 11:46 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Můj žaludek nesouhlasí s Vánocemi a já mu každoročně dávám za pravdu. Letos protestoval obzvláště vehementně, často až slyšitelně a hmatatelně, díky čemuž jsem se definitivně zařadila do skupiny vánočních skeptiků - na co kupovat věci, které dotyčnému obdarovanému stejně k ničemu nejsou (např. svému dospělému bratrovi jsem, nevědouc co by, koupila hlavolam); dostávat dárky, které bych si stejně koupila nebo dostala, a sežrat obrovské množství cukroví, které vám stejně nějak extrémně nechutná, leze vám ušima, ale tak nějak z té vánoční "povinnosti a zvyklosti" ho do sebe ládujete, až se po pár dnech nevejdete do fungl nových kalhot...?
Například každoročně dostávám pyžamo. Předloni pyžamo s hvězdičkami, loni pyžamo pruhované, letos pyžamo puntíčkované, s vyšitými podivnými zvířátky, o nichž se dá jen těžko soudit, ke kterému živočišnému druhu mají patřit. Tradičním darem jsou též bombarďáky od babičky, která má velmi zvláštní představy o velikosti mé zadnice, pročež dáreček většinou končí v maminčině šatní skříni, či je naopak uložen do hlubokého šuplíku přechovávajícího oblečení pro případ atomové války a vleklého celosvětového hladomoru. Kosmetika se letos kupodivu nekonala; rodina zřejmě seznala, že "napřírodno" jsem krásnější a přitažlivější ;)
Po Štedrém dni se konají návštěvy. Naše rodina má bohužel velmi široké příbuzenstvo, což znamená velmi široký výběr cukroví, bramborových salátů, chlebíčků a alkoholu. Travicí systém má pak na výběr velkou škálu potíží, od zvracení a průjmu po biliární koliku či ileus.
Dnes nás čeká návštěva druhé části příbuzenstva a další vyvážená a GITu přátelská strava. Tuším, že obnova mé žaludeční sliznice ad integrum potrvá až do Tří králů.

Je-li libo anketku, najdete ji nad komentáři :)

Překlad:
biliární kolika - ucpe-li žlučový kamínek vývodné cesty žlučové, propuknou kruté bolesti, člověk se kroutí jako paragraf, taky zvrací a je nucen vyhledat (povětšinou) chirurga - prostě takový velmi příjemný stav
ileus - stav, kdy obsah střeva nepostupuje - též velmi příjemná situace, smrt zaručena do řádově desítek hodin, nezasáhne-li erudovaný odborník
GIT = gastrointestinální trakt - trávicí systém
ad integrum - do úplného uzdravení

Další schémátka nejen k lebce

18. prosince 2008 v 3:09 | Lenjulenka |  ANATOMIE



Schémátka k os temporale

18. prosince 2008 v 3:04 | Lenjulenka |  ANATOMIE







Den D

13. prosince 2008 v 19:16 | Lenjulenka
Den D nadešel... a ním nadešel i můj třes, nausea a nechutenství; připadala jsem si, jako bych ten popitevák dělala sama a navíc na třetí pokus.
Po absolutně tragických praktikách, kdy nikdo nevnímal okolní svět a 40 skelných očí nepřítomně hledělo do blba (popřípadě tajně pod lavici do učebnice na svaly), jsem je odeslala na oběd se slovy "hlavně se nepřežerte", na což navázal as. Ch. slovy "ale pořádně se najezte, ať si zvýšíte glukózu". Já jsem teda do sebe nebyla schopná vlomit nic kromě kafe.
V šatně už čekali mí dva úžasní, skvělí, nejlepší a nejdokonalejší demonstrátoři (óóó tisíceré díky, Markétko a Petře!!), oba dobře naladění a ani kapku nervózní. Když viděli můj roztěkaný, vyděšený pohled postřelené divé zvěře, velmi rychle pochopili a nacpali mě čokoládou. Zapřísahala jsem je, ať napovídají, co můžou, protože jestli to špatně dopadne, třeba přijdu o svůj osobní příplatek 45 Kč. :D Pak jsem si šla dát další kafe a Petr prohlásil, že jsem asi závislá na automatech. Jsem. Přiznávám. Nebýt automatů, život by mě netěsil a utápěla bych se v žalu a lítosti svého prázdného a bezúčelného bytí. :)
Nadešla hodina H. Zkoušel nás šéf a doc. S., oba díky bohu ve velmi dobré náladě; ani jeden nám naštěstí nepohaněl naše dvoutýdenní pitevní úsilí a nebylo ani mnoho námitek ke znalostem, resp. neznalostem studentů. Jediný zádrhel se objevil při hledání cephaliky - podotýkám, že již předem marné; prostě - bylo tu, není tu. Proto jsem nabídla ke studijním účelům své vlastní žíly, zřetelně prosvítající mou aristokraticky bílou kůží ;) Doc. S. to ovšem nedocenil, prohlásil "ale fuj, takové klikaté" a byl nucen sám vyhrnout rukáv.
Jelikož k nám nacpali ještě dalších 9 opakujících nešťastníků, zkoušení se protáhlo na více než 2 hodiny, morálka postupně klesala a zachovávat status quo bylo čím dál tím těžší - ke konci už nám s demonstrátory pěkně začínalo hrabat. Když byla rozdáná poslední známka (mimochodem krásné áčko :), mé veselé šílenství propuklo naplno. Markéta s Petrem, ač za těch 14 dní zvyklí na mnohá úskalí mé osobnosti, na mě podezřívavě hleděli a ptali se, jestli jsem se náhodou něčí "neposilnila". Jistě, foveola radialis, vyzkoušeno v praxi. :DD

Konečné skóre: 6 áček, moooc béček, 2 céčka a 3 vyhození psychičtí labilové :´((( Jo, to byli přesně ti, o kterých jsem věděla, že ví... Tak holt příště; věřím tomu, že to vyjde.

Oslava byla hodně krutá. Doslova. Nejdříve jsme šli do Uteru kvůli těm, kteří odjížděli domů, pak jsem se s vedlejším stolem přesunula do další hospody a pak konečně na tu pravou oslavu. Tam jsem pochopitelně přišla už v hodně povznesené náladě a její umocňování pokračovalo... Když odhlédnu od následků (vyspávala jsem to do půl čtvrté odpoledne...), byl to úžasný večer, díky kterému jsem zjistila, že veškeré mé snažení a úsilí opravdu nejde vniveč a že si toho "mí" prváci váží. A dostala jsem od nich krááásné náušnice :) Juch!
ad foto: my a naše dary ;) (mé nové krásné náušnice bohužel nejdou vidět, ale Markétčiny ano - a Petrův dar mi stále masíruje hlavu...;))


A slibované vysvětlivky pro nemediky, zatím-nemediky a nezdravotníky:
nausea = nevolnost
demonstrátor = starší, zkušenější a vzdělanější student, který učí prváčky na pitvách
šéf = prof. G., přednosta Anatomického ústavu ;)
cephalica = myšleno vena cephalica, taková jedna podkožní žíla na horní končetině
foveola radialis nebo taky fossa tabatiere, je jamka, která vznikne pod palcem na hřbetu ruky po jeho maximálním odtažení; jak již druhý název napovídá, šňupe se z ní tabák (a jiné srágory...)
Uterus = náš polooficiální fakultní pajzl (v překladu to znamená děloha :)

Překládat či nepřekládat...?

11. prosince 2008 v 8:15 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Jelikož jsem v poslední době zjistila, že sem čas od času zavítá i nezanedbatelný počet nemediků a nezdravotníků (zřejmě i díky tomuto; ach ano, jsem slavná :DDD), začalo mi vrtat hlavou, zda by nebylo záhodno alespoň některé termíny a výrazy "přeložit" či polopatě vysvětlit, aby z toho i ostatní něco měli, když už to čtou. Tak to byl důvod PRO.
PROTI hovoří to, že to pro anomediky a anozdravotníky bude nuda (a že mně se občas nebude chtít... ;).
Anebo udělám KOMPROMIS a budu "překládat" jenom kliniku a anatomii nechám v původním znění (vždyť v Básnících to nikdo nevysvětloval ;).

Co vy na to? Překládat, nepřekládat? Vy to tu čtete, vy rozhodněte a já se podle toho zařídím. Pod článkem je anketa, ale jak jsem se z nápovědy dozvěděla, takovéto rozmařilosti se nezobrazují na hlavní stránce, tak musíte rozkliknout komentáře, abyste ji našli a mohli hlasovat ;)

/edit: na přání mé maminky jsem musela do ankety přidat speciální odpověď jen a jen pro ni, tak si prosím tuto odpověď nevybírejte, protože jsem si docela jistá, že více maminek nemám! ;) /

Den 5 (Den před Dnem D)

11. prosince 2008 v 0:02 | Lenjulenka
Den 5 jsem zahájila nebývalou nechutí odebrat se na pitevnu (protože jsem věděla, co mě čeká...) a v době, kdy to ještě nebylo nezbytně nutné, jsem tam vyslala své šikovné demonstrátory, ať zápasí s prváky na vlastní pěst. Ti mě přivítali nezvykle naučení a až na pár výjimek se o ně v pátek nebojím... No, nebojím... Vlastně se bojím ještě víc, protože vím, že oni ví, ale zkoušející to vědět nebudou, že ví, i když ve stresu a nervozitě nedejbože nic nepoví. Mám z toho takový vítr, že jsem zralá na Stilnox, aby ze mě zítra nebyla jenom třaslavá šedivá mátoha... Nezbývá, než doufat, že prváci odolají prvnímu náporu adrenalinu lépe než já.
Nesnáším zkoušení. Fuj. Ble. Ale když musím, tak musím - dnes mě čekalo 11 lidí prozatím ochuzených o tento vrcholný zážitek a polovina z nich mi před očima začala vibrovat jak sulc, jako by je zkoušel sám prof. PP. Nějaká autorita být musí, ale kurňa, abych jim způsobovala takový duševní teror, na to mě neužije. Jenom Tomáš, ten si z toho až příliš okatě nic nedělá - dnes si dobrovolně k závěru řekl o druhé zkoušení a ještě byl na mě lehce přidrzlý. Že, Tomáši? :D
Z anatomáku jsem vystřelila jak raketoplán, s tím, že mě tam už nikdo neuvidí... minimálně tedy do zítřka, ach.

PS. Perly dnešního dne: v. cephalica byla cca čtyřikrát basilikou, jindy nervem a dokonce jednou i a. thoracoacromialis. A kdo mi ještě někdy v životě řekne, že funkce quadratus plantae je flexe nohy, tomu tu nohu vlastnozubně uhryznu!

Zpátky na začátku

10. prosince 2008 v 0:07 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Tedy na Bulovce, tentokráte ale na plastice. Zatím se to dá přežít; jde docela cítit diametrálně aktivnější přístup doktorů v porovnání s některými nejmenovanými chirurgy z Karláku (a samozřejmě onen úúžasný bufet dělá svoje). Aktivita se ovšem recipročně tak nějak vyžaduje i od nás ("Když budete na sále, řekněte si o tu asistenci sami - ale hlavně nám tam potom neomdlívejte!"); po minulém ospalém týdnu mi to zatím nečiní větší obtíže a na sále jsem včera byla poměrně lucidní (byť jsem se k asistenci rozhodně nehlásila).
Paní doktorka nás hned ze začátku zaskočila netušenou a zcela originální, dříve nikdy nepoloženou otázkou, co že to chceme dělat (a je-li mezi námi nějaký budoucí chirurg). Opět jsme všichni zarytě mlčeli - ač se již postupně spousta z nás začíná alespoň vnitřně profilovat, občas je prostě lepší zamyšleně hledět do země. Ticho bylo rozetnuto slovy "už i třeťáci se chodívají dívat ve svém volném čase na operace, máte nejvyšší čas" - tak jsem si představila, jak by mohlo vypadat mé potenciální překážení na ARU (viset na stropě..?), a tuto myšlenku jsem okažmitě odsunula do kolonky "páťák" s tím, že letos toho mám přece moc, než abych ještě někam chodila dobrovolně okounět.
Btw. víte, že chirurgie byla od 12. století až skoro do konce 19. století kvůli nějakému chytrému papeži úplně oddělená od lékařství, chirurgové patřili pod cech lazebníků a brevířů a lékařům bylo zakázáno provádět chirurgické výkony? Nebo šikovní Indové už velmi dávno používali první mikrostapplery na střevo - mravence-bojovníky s velkými kusadly - prý jednou zakousnou a už nepustí. Poté, co se zahryznou a spojí tak konce střeva, se jim jednoduše ukroutilo tělíčko od hlavičky a pevný, vstřebatelný steh byl na světě. :D
Dnes jsme se učili šít na neoprenu (ano, já jsem brala do ruky ostré, nebezpečné předměty po včerejší slivovicové party a 4 hodinách neklidného spánku - ale čestně prohlašuji, že nebyly žádné ztráty na životech, ba ani na končetinách). Seznala jsem, že by ze mě raději měl být psychiatr, abych nemusela nikdy vzít šití do ruky. Nerozumím si totiž s jehelcem. Jehelec mě nemá rád, je to můj nepřítel, neustále se zasekává, zavírá se tehdy, když má být otevřený, a otvírá se naopak v nejméně vhodných situacích. A taky mi hned při prvním stehu zkřivil atraumatickou jehličku... Nemám ráda šití. Navíc šít modrou nití na zcela identicky modrém neoprenu, na to můj barvocit opravdu nestačí - jediné, co mě uklidňovalo, byla představa, že moc indigově modrých pacientů asi za svou kariéru nepotkám ;)
Naopak uzlení mi jde jako po másle; léta tréninku při pletení a háčkování se vyplatila. Odpoledne na ambulanci ve VFN jsme ve volné chvíli (resp. ve volné půlhodině, kdy se v okolí nenacházel žádný doktor) vyžebrali provázek a uzlili jsme a uzlili. Náš společný výtvor jsem si pak hrdě odnesla domů.
Jo, a paní v bufetu se mě dnes při placení zeptala "A ještě něco, holčičko?" Nikdy jsem tedy o svém vzhledu neměla nějaké extrémní iluze... Že bych vypadala o 10 až 15 let mladší, o tom opravdu nic nevím :D

Den 4

9. prosince 2008 v 17:53 | Lenjulenka
Začala jsem sčítat škody po Angličanech (prý že jejich nejčastější dotaz je "a tohle můžeme uříznout?"). Nejvíce mě tedy potěšila ztráta vaginy musculi recti abdominis; zřejmě šla dolů již minulý týden. Pokus o preparaci inguinálu na více postižené straně byl proto jen holou teorií. Pak jsem dostala sprďunk za to, že nemáme najdené epigastriky inferior, tak jsem to v prvním záchvatu aktivity vzala i s peritoneem... (naštěstí v něm byla díra již po AP...) Honba za dalšími epigastrikami díky bohu následně proběhla bez ztrát na strukturách. Ufff....
Ale i Češi se docela činili. Třeba velká saphena je vejpůl již podruhé.
Každopádně, zažila jsem jistě i příjemnější dny a bylo třeba upustit ventil - z obligátního "půjdeme na jedno do Uteru" se k všeobecnému překvapení nakonec vyklubalo pět (v mém případě tedy ne, já pivo nepiju)... Přes různé okliky jsem se do postele dostala asi ve dvě (s vidinou vstávání v 6:00). Prostě plodný to den.

Den 3

7. prosince 2008 v 23:20 | Lenjulenka
... či spíše Den 2,5, protože jsme v pátek na pitevně strávili poloviční dobu. Tentokrát jsem nerozdala žádná déčka, jen hezké známky (měla bych přitvrdit :D), oba stoly stíhají, ba jeden je dokonce nad plán, inguinály jeden krásnější než druhý... Pomalu si spravuju chuť, akorát praktická stránka věci z mé strany zaostává, protože na ni nemám čas :((( Škoda, že lektor nemůže demonstrovat, ach jo... Ještě že vymysleli topografickou pitvu pro 4. ročník, možná tedy příští rok vezmu skalpel do ruky...
Jinak as. Ch. mi začal říkat "šéfko". Vůbec netuším, proč...

Den 2

3. prosince 2008 v 22:31 | Lenjulenka
Dnes jsem již méně nemocná a méně znechucená, prváci jakš takš umí svaly a déčko jsem vydala pouze jedno.
Ale co jsem to hlavně chtěla...

Pohádka o plexus lumbalis
Bylo jednou jedno království, které se jmenovalo Plexus Lumbalis. Svůj nejkraniálnější míšní segment L1 věky úspěšně bránilo před nájezdy kočovného rytíře Nervus Subcostalis, ale zato neustále vedlo boje o míšní segment L4 se sousedním královstvím, které se jmenovalo Plexus Sacralis. Oba krále ale válčení po čase přestalo bavit, a tak mezi královstvími postavili most, který nazvali Truncus Lumbosacralis.
Král Plexus měl 6 synů. Prvních pět vychoval podle svých představ a všichni se po opuštění královského zámku, sídlícího v pohoří jménem Musculus psoas major, vydali na svou životní dráhu tím správným, laterálním směrem. Dvojčata Nervus Iliohypogastricus a Nervus Ilioinguinalis se vydala po vnitřní straně stěny břišní - první z dvojčat se usídlilo v Hypogastriu, druhé pak po laterálním boku svého věrného přítele Funiculu Spermaticu opustilo skrz nebezpečnou a zrádnou soutěsku zvanou Canalis Inguinalis svůj rodný kraj, Dutinu břišní, a vydalo se za dobrodružstvím do pohoří Scrotum. Zde jeho stopy končí.
Třetí syn, Nervus Genitofemoralis, byl schizofrenik - již brzy po narození se rozdělil na Ramus genitalis a Ramus femoralis. Ramus genitalis brzy vyhledal Funicula a společně s ním, běžíc po jeho mediálním boku, a svým bratrem, N. Ilioinguinalem, zdolali soutěsku Canalis Inguinalis. Ve roklinách Scrota jeho stopa též končí. Ramus femoralis se rozhodl následovat líbezné princezny Arterii a Venu Femoralis přes bránu Lacuna Vasorum až do království Fossa Iliopectinea. Tam mu ale princezny utekly a on sám zmizel, zlomen žalem nad touto ztrátou, v neznámých končinách kůže.
Čtvrtý syn, Nervus Cutaneus Femoris Lateralis, hubený nedomrlý chudáček, překročil spolu s dvojčaty dutinu břišní a své putování po tomto kraji se rozhodl zakončit u hory Spina Iliaca Anterior Superior, kterou obešel skrz údolí zvané Lacuna Musculorum, a dostal se do krajiny Laterální Stehno, v jejíž kůži se vytratil.
Syn pátý, Nervus Femoralis, se naproti tomu králi Plexu vydařil. Již v dětství se pevně přivinul ke svým dvěma chůvám, M. psoas major a M. iliacus, které, objímajíce ho mezi sebou, jej doprovodily skrz údolí Lacuna musculorum až do království Fossa Iliopectinea. Zde se Nervus Femoralis brzy stal králem a vládnul zde bezpočtu svalů, ba i kůži nad nimi. Jeho následovníkem se pak stal jeho syn, Nervus Saphenus, který kraj Stehna opustil bránou zvanou Hiatus Saphenus a pokračoval do krajiny Mediálního Bérce, kde vládnul veškeré kůži od Kolena až po Chodidlo.
Šestý syn, Nervus Obturatorius, se vydal na scestí. Šel totiž mediální stranou a musel při svém putování čelit různým nástrahám kraje Pánve, až se úzkou stezkou Canalis Obturatorius dostal do krajiny Stehna, kde v sousedství svého bratra N. Femoralis vládnul mnoha mocným svalům i kůži.

1. ročník - histologie

2. prosince 2008 v 22:03 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Histola je veskrze ošemetný předmět. Co do nutné délky přípravy zdaleka nedosahuje rozsahu jiných, do jisté míry méně obávaných zkoušek s obecně pozitivnější pověstí. Všimli jste si v předchozích větách hned několika eufemismů? :D
Již zkraje ale poznamenám, že já sama jsem prošla purkyňologií v podstatě hladce; přesto chovám k tomuto předmětu (resp. k ústavu)... ehm... řekněme určitou averzi - což je podmíněno zejména tím, že se od druhého ročníku neustále stýkám se studenty s histolou zápasícími, do úmoru ji studujícími, leč často nespravedlivě nevítězícími... :(

Již v prvních dnech na fakultě jsem se rozhodla nepatřit mezi chronické frekventanty absolutně všech přednášek objevivších se v rozvrhu, ale každý rok se najde alespoň jeden předmět, který vyhodnotím jako dostatečně důležitý a hrozivý, že mi stojí za pravidelné návštěvy nejen v časech nezbytně nutných. V prvním ročníku to byla histologie - ač nerada a hluboce se stydíc přiznávám, že na anatomii jsem nebyla ani zdaleka na tolika přednáškách, co na Purkyňáku. Má to ale docela rozumný důvod - k úspěšnému zvládnutí zkoušky z anatomie doporučená literatura více než dostačuje (+ není zastaralá, je dobře dostupná a velmi kvalitní), a to v případě druhém zas tolik neplatí. Na přednášky tedy doporučuju chodit, zejména pak v první paralelce, v níž (aspoň za nás) vždy snad polovinu přednášela doc. J. Ta nás učila i na praktikách, což dohromady dávalo poměrně stresující, ale na druhou stranu velmi motivující prostředí, z něhož jsme kromě teoretických znalostí vytěžili i obrovské množství obrázků a schémátek jinde nepublikovaných a nesehnatelných, ale u zkoušky vyžadovaných. Pro zájemce komplet mé zápisky zde (scan):


Literatura je stokrát přetřásané téma... Já jsem kombinovala své zápisky, skripta, Kliku a Junqueiru + starý dobrý Vacek na embryologii. Doporučuju nespoléhat se pouze na knížky - je třeba je doplňovat informacemi z přednášek a praktik! Co se týče Konrádové... hmmm... Mnoho lidí argumentuje tím, že jedna paní povídala, že se učila jenom z ní a v pohodě to udělala a blablabla... Nenechte se prosím zmást příjemným formátem oné knihy, resp. špatného bezobrázkového překladu Junqueiry (některé věty jsou úplně totožné, to myslím mluví za vše...) - ano, znám lidi, co zkoušku udělali jen na základě Václavčiny brožurky, ale znám daleko víc takových, co na ni těžce doplatili (nejen opakováním zkoušky, ale i opakováním ročníku). Na druhou stranu uznávám, že kapitola o buňce tam není špatná (leč zastupitelná Junqueirou, byť je to v něm trochu složitěji napsané). Před těmi, co zarytě lobují za Konrádku, jen krčím rameny a říkám, učte se, z čeho chcete, ale budete potřebovat ze zadinky kliku... Žádná kombinace učebnic samozřejmě není sázka na jistotu, ale jestli o něčem zkouška z histologie opravdu je, tak o štěstí - a tomu určitě člověk půjde naproti trochu víc se skripty + Klikou než se samotnou Konrádovou.

Ad chození na preparáty - bez teoretických znalostí vám to stejně nic nedá; šetřte čas na zábavnější kratochvíle, zajděte na Purkyňák třikrát až čtyřikrát před zkouškou a s trochou vizuální paměti, představivosti a přemýšlení by v den D neměl být problém.

Zkouška se skládá z části ústní a části praktické. Na ústní se tahají jednotlivě 3 otázky (tedy triplet se nakombinuje přímo na místě), jedna z obecné, druhá ze speciální histologie a třetí z embryologie. Od prvních dvou otázek není úniku, ale zejména v červnových termínech někteří zkoušející nechávají tahat náhradní otázku z embryologie (jenže i kdybyste ji uměli líp než kdekterý embryolog, stejně s lepší známkou než trojkou neodejdete a to ještě budete vděční všem svatým). O prázdninách a v září ovšem takovou benevolenci již čekat nelze.
Zkoušející... to je kapitola sama pro sebe. Stejně jako všichni muži, i doc. H. má své dny. Někdy je zlatý, přezlatý, jindy studenty nestačí přehazovat vidlemi. Například jednu mou bohužel bývalou spolužačku vyhodil jak napotřetí, tak napošesté. Nebudu tady psát eseje o tom, jak se to chudera učila i ze zahraničních zdrojů, fyziologie nebo genetiky, stejně by se našli tací, kteří by nechtěli věřit, že si za to nemůže svými neznalostmi a nepřipraveností...
Doc. B. ráda pořádá letecké dny. Volný pád si u ní často užívá i 9 z 10 zkoušených nešťastníků.
Doc. J. (jiná, než nás učila) má též asi zálibu v parašutismu, ovšem je obecně více průchozí než doc. jmenovaná výše.
"Naše" doc. J. sice příjemnou povahou neoplývá, ale dle mého názoru je spravedlivá (i když hodně přísná). Ale znáte to - sto lidí, sto názorů...
Co napsat k as. V... náladová, neumí embryologii... Průchodnost s otazníkem.
Poslední ze zkoušejících je prof. M., jistě nejlepší volba (kterážto bohužel není vaší volbou ;), a já jsem měla to štěstí, že padla i na mě. Nevěřte pomluvám, že příliš hrotí chemii a podobně; pokud budete alespoň částečně duševně přítomní na praktikách, jeho záludné dotazy jistě zodpovíte. Táhla jsem si periferní nerv, žaludek a vývoj oka; prof. se v ničem zbytečně nešťoural a bohatě mu stačilo to, co jsem si odnesla z praktik s doc. J. U embryologie mu šlo spíše o to, jestli jsem danou problematiku správně pochopila, a netahal ze mě žádné podrobnosti (když uvážím, že jsem danou otázku poprvé viděla v poslední křeči večer před zkouškou... ;). Všem bych přála to štěstí jít zrovna k němu...
Praktickou část, sestávající z poznání a popsání 3 předložených preparátů, zkoušejí povětšinou řadoví asistenti - jen v případě vyloženě hraničního výsledku si s vámi k mikroskopu přisedne přímo zkoušející (a to fakt není příjemná situace). Obecně se tedy tvrdí, že kdo projde k preparátům, má na 90 (i více) procent vyhráno. Není rozhodující, zda hned na první mrk preparát poznáte; je důležité spíše se orientovat, co za struktury před sebou vidím a dobře poznat barvení (což je ovšem občas oříšek vzhledem k metuzalémskému stáří některých exemplářů...). Lépe tedy smysluplně "chodit okolo horké kaše" a postupně se nechat ke správné odpovědi dostrkat asistentem, než vyplivnout první, co si myslíte, že by mohlo tomu růžovému fleku před vámi odpovídat.
Ještě jedna rada na závěr - malovat. Malovat, malovat, malovat. Ale CAVE!! - co nejpřesněji podle originálu (nejlépe originálu z přednášky), včetně odpovídajících barviček (s propiskou se tedy zkoušející většinou nespokojí). U doc. B. je naopak nejlépe nemalovat vůbec nic, protože ta je za křivě namalovanou čáru schopná vyhodit (a tomuto aktu navíc předchází slovní průjem o neschopnosti a totální zabedněnosti ubohého studenta...). Také kvůli obrazové dokumentaci doporučuju chodit na přednášky; komu se i po těchto několika varováních stále nechce, tak ať prolistuje moje zápisky, ty by snad měly obsahovat většinu potřebného. Pro ukázku jeden z mých výtvorů...

Všem histologií ještě nepolíbeným a nepoznamenaným nezbývá než popřát pevné nervy a kýbl štěstí. A my všichni, co to máme za sebou, si můžeme jenom z hluboka oddechnout. :)

Den 1

1. prosince 2008 v 19:53 | Lenjulenka
Jsem nemocná, unavená, znechucená a depresivní. Mé okolí ze mě a mého přítulného viru musí mít převelikou radost a potěšení. Zvláště pak prváci, na které jsem dnes byla poprvé opravdu zlá - za to, že nemají Seicherta a pak řežou hlava nehlava a kde co přeřežou, že nevědí funkci quadratus plantae, že si nikdo z nich nepřečetl sensitivní inervaci... Možná kdybych byla zdravá, asi bych hodila vražedný pohled a okomentovala to nějakou sarkastickou poznámkou s tím, že se ve středu znova zeptám (na známky, samozřejmě ;), ale v momentální situaci dokážu být jenom a pouze BESTIE. Pomalu začínám nesnášet sama sebe.
Taky je dost na palici zodpovídat za dva stoly, neustále běhat od jednoho k druhému, zjišťovat, co kde chybí a co je špatně a jak to napravit/zakamuflovat (a nemoct to nikomu omlátit o hlavu - přece jen, první den, poprvé skalpel v ruce... něco z lidské bytosti snad ve mě pořád dřímá..). Snažím se jim aspoň něco povídat, vysvětlit, ukázat, ozřejmit, ale jakmile začnu, tak se na mě sesypou 4 lidi a ptají se na další postup či nejasnost na (nejméně) 4 různých lokalitách, a tak místo souvislého vykládání chytrých věcí lítám kolem stolů jako hadr na holi a brzdím leda tak o stěnu, popřípadě o nastrčený kbelík či dalšího vědomostíchtivého studenta.
A pak nám na závěr někdo ukradl prostěradlo... Asi doma neměl čím povléct postel :/