...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Únor 2009

Předzkouškové schízování III.

28. února 2009 v 17:56 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...

Pohybové automatismy, automutilace a jiné berle

Když odhlédneme od zcela normálně vyhlížejících fyzických aktivit, jako je bezhlavý běh pražskými ulicemi, prorážeje vrstvy smogu a kličkujíce mezi psími bobky, či hromadná perspirace v moderních institucích zvýcích fitnesscentra, existuje řada možností, jak zapojením pohybové soustavy upustit stresový ventil.

Předzkouškové schízování II.

25. února 2009 v 20:23 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...

Jak udržet víčka otevřená a mysl jasnou

Je obecně známo, že čas vymezený přípravě na zkoušku je velmi proměnná, nekonstantní a vrtkavá veličina. S postupným odstřihováním pomyslného metru ručičky hodin exponenciálně nabírají na rychlosti a těsně před dnem D se již vrtí jako Kaplanova turbína při povodni. Jak bojovat s tímto podlým fenoménem? Před tím, než někdo chytrý vymyslí, jak dle potřeby přibrzdit rotaci zemské koule, nám asi nebude zbývat nic jiného, než prachsprostý kofein a příbuzná budidla... Na svém vlastním modelu jsem postupně od 3. ročníku gymnázia vyzkoušela zřejmě vše, co legální mozkobudičový trh nabízí (a k radosti potravinářského a farmaceutického průmyslu mi postupně narůstá tolerance).

Střípky ze zubů

25. února 2009 v 15:27 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Na téma early childhood caries (zubní kaz časného dětského věku):
"Láhve jsou dnes nerozbitné!!"

Okouzlení slinou:
"Slina má jen blahodárné účinky!"
"Slina vám tu všem teče po zubu, jak tady sedíte."
"Slina, to je tekutina budoucnosti!"

Vyplachovat - nevyplachovat? Toť otázka...
"Máte-li spoustu peněz, můžete celou tubu Colgatu vyplivnout do umyvadla."

Zoubky jako perličky?
"Bílé zuby, ty se vyskytují jen v lidových písních."

Třetí lup z Aeskulapovy kapsy

18. února 2009 v 22:54 | Lenjulenka |  Ukradeno z Aeskulapových kapes

Autorita nade vše

Stalo se kdysi dávno, prý před druhou světovou válkou, na pražské I. chirurgické klinice.
Byl sem přivezen těžce raněný se zlomeninou spodiny lební, se zhmožděním mozku a s rupturou sleziny s krvácením do dutiny břišní. Stav pacienta byl při tehdejších léčebných možnostech takřka beznadějný. Operoval ho sám přednosta kliniky profesor MUDr. Arnold Jirásek. Proti všemu očekávání se nemocný nějakou dobu po operaci přece jen probral z bezvědomí a obrátil se s nejistým výrazem k lékaři, který u něj seděl: "Kde to jsem? Co se se mnou stalo?"
"Na chirurgii, ale pan profesor si myslel, že je s vámi konec."
"Ale já to přežil!" vydechl si s úlevou přítomný zraněný.
"Ticho, ani hnout!" okřikl jej přítomný zřízenec. "Náš pan profesor to přece musí vědět líp!"
S. Káš: Z Aeskulapovy první kapsy, str. 17

Předzkouškové schízování I.

17. února 2009 v 3:08 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...

Jak se (mimo jiné dá) postavit stresu

Každý na to má svou metodu - v tomto článku na pokračování bych chtěla uvést několik příkladů (tím ovšem nemyslím rad), jak se já a mí přátelé medici potýkáme s preexaminatorní krizí osobnosti. Dnes na téma Jídlo.

Existují dva základní názory na stravování před zkouškou. Někdo pojímá stresovou poruchu příjmu potravy coby výhodnou odtučňovací kůru - zkouškový stres lze tedy alespoň trochu omilostnit příjemným side-effectem ztráty několika kilogramů tuku, který též v důsledku chronické inaktivity doprovází svalová hmota. Velikost úbytku a šíře odstávání kalhot je potom přímo úměrná tíze učebnic a počtu neznámých latinských termínů v nich obsažených. Negativním aspektem tohoto přístupu je ovšem hrozící hypoglykemické kóma a v kombinaci s konzumací hektolitrů tekutin obsahujících kofein a další látky navozující nespavost, předrážděnost a excitovanost také vředová choroba gastroduodenální.
Od zkouškových dietářů se zásadně odlišují zkouškoví přežvýkavci. Ti se zřejmě stres snaží vytlačit aborálním směrem kontinuálním posunem tráveniny a jen představa prázdné ledničky v nich vzbuzuje panickou hrůzu.

Druhý lup z Aeskulapovy kapsy

16. února 2009 v 15:35 | Lenjulenka |  Ukradeno z Aeskulapových kapes

Böhmische Krankheit

Bylo to před první světovou válkou. Na vídeňské lékařské fakultě studovalo mnoho posluchačů z českých zemí, zvláště Moravanů. Z Brna bylo ostatně blíž do Vídně než do Prahy.
Jednou skládal zkoušku z chirurgie bodrý Hanák. Byl velmi dobře připraven, němčina mu též nedělala obtíže, a tak na otázku vídeňského profesora, co ví o polypech, plynně spustil. Popsal jejich patologickou anatomii, kliniku, rozdělení, terapii, a zde zvláště terapii chirurgickou, zkrátka domníval se, že exceloval.
Leč pan profesor stále nebyl spokojen: "Na, Herr Kandidat, kennen Sie noch irgendwelchen Polyp?"
V bodrém Hanákovi vzkypěla žluč: "Jawohl, Herr Professor, prdel mi polib."
"Prdelmie Polyp?" opakuje rozpačitě profesor. "Prdelmie Polyp, den kenne ich nicht."
"O, ja, Herr Professor," ujišťuje s důrazem neohrožený bojovník, "der kommt sehr oft im Böhmen vor."

S. Káš: Z Aeskulapovy první kapsy, str. 11

První lup z Aeskulapovy kapsy

14. února 2009 v 11:23 | Lenjulenka |  Ukradeno z Aeskulapových kapes
Jistě si nelze nevšimnout, že v poslední době nějak nepřibývají mé zážitky z prostředí lékařského a studijního - je totiž zkouškové. Proto chci ty, kteří lační po podobných příbězích, uspokojit alespoň cizí tvorbou. Na Vánoce jsem Chlapovi nadělila naučnou medicínskou literaturu - Z Aeskulapovy první (a druhé) kapsy od Svatopluka Káše. Jde o první dva ze čtyř dílů sbírky historek z medicínského prostředí, z nichž všechny mají reálný podklad a všechny jejich aktéry můžeme/mohli jsme/naši předkové mohli potkávat na půdách nejrůznějších pražských i mimopražských zdravotnických zařízení.

Z úvodu:
"Gynekologové a porodníci jsou svými pacientkami ctěni a milováni, ať se to jejich manželům líbí nebo ne. Právem. Porodník je nejúspěšnější ze všech lékařů. Dokáže jedním zákrokem udělat z jednoho naříkajícího tvora dva zdravé a šťastné."
"Učiní-li žena chybný krok, jde obvykle ke gynekologovi a ne k ortopedovi."
"Otorinolaryngolové jsou lékaři, kteří se svými zrcátky a oto-, rino-, laryngo- a či bronchoskopy dívají pacientům do různých otvorů jejich těla. Je s podivem, že si dosud nepřivlastnili rektoskop. ORL oddělení je místo, kde děti přicházejí jako na běžícím pásu o své nosní a krční mandle a současně i o iluzi o hodném 'strejdovi doktorovi'."
S. Káš: Z Aeskulapovy první kapsy, str. 10

Kdo nečetl, vřele doporučuji ke zpříjemnění dlouhých únorových večerů :)

Za medicínu může Metráček

13. února 2009 v 0:34 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Jak daleko poodejde realita od dětských snů? Kde jsme skončili - nebo pravděpodobně skončíme? Kdo nebo co nás pošťouchlo do směru, kterým jsme se původně vydat vůbec nechtěli? Mám před sebou ještě docela dlouhou cestu posetou jako korálky samými "coby-kdyby", "co když" a "proč vlastně" a po večerech pátrám v paměti, kde se mi v závitech vylíhnulo to opelichané kuře pípající "bude z tebe doktor"...
Již ve školce jsem záhy pochopila, že k životní cestě princezny mi kromě zámku za sedmero horami chybí pár kapek modré krve, a že dráha maminky není pro mé seberealizační záměry dostatečně emancipovaná. V prvních třídách základní školy jsem pak kromě předních zubů pozbyla i představu paní učitelky, zejména díky jisté blonďaté, prsaté pedagožce o přestávkách se v kabinetě muchlující s tělocvikářem.

Růžovočervenosrdíčkovaný svátek kdesi od mikimauzů se blíží

9. února 2009 v 4:36 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
To mě přivádí k úvaze, jak jsem vlastně minulé svátky zfetovaných hormony a endorfiny prožila a přežila. Aby bylo hned ze začátku jasno, nejsem ani horlivým přívržencem sladkobolného šílení a zpěvu tklivých serenád za svitu zimního měsíce, ani cynickým povznesencem a antiglobalistou zásadně zavrhujícím vše, co se k nám provalilo ze Západu skrz první díru v Berlínské zdi.

Ve svých 10ti letech jsem poprvé od staršího bratra vyprosila k zapůjčení Bravíčko a začala zjišťovat, jak se vlastně takoví zabouchnutí kluci a holky chovají a co spolu všechno dělají (a že příslušníci druhého pohlaví nejsou vhodní jen coby protivníci v bitvách s pravítky na plocho či dle sezóny pro zákopové války se sněhovými koulemi či nahnilými jabky). Mé citové preference se tehdy měnily podle toho, zda Karlík dal kousnout svačiny či Frantík zapůjčil gumu s Ninja želvami; a asi proto jsem si pravou společenskou tíži Valentýna začala uvědomovat až ve chvíli, kdy se první, fyzicky nejvyspělejší spolužačky začaly o přestávkách vodit za ručku s chlapci z vyšších tříd. Jejich nadšené švitoření o prvních uslintaných francouzácích a rukách přes tričko šmejdících na jejich prepubertálních hrudích ve mě, asi tak jako v každé nepolíbené skoroslečně, vzbuzovalo tichý obdiv a jistou dávku jedovaté závisti. Valentýna jsem tehdy s naoko hrdým klidem přecházela a po večerech si vysnívala svého holywoodského svalnatce s IQ teoretického fyzika, romantickou duší Dylana z Beverly Hills a kontem Donalda Trumpa, který pro mě jednou přijede ve svém krvavě rudém Ferrari a řekne "Kotě, naskoč!".

Mám nepsavou...

8. února 2009 v 0:55 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Nepsavou, flákavou a nemocnou... nebo spíš ponemocnou; chřipková epidemie vstrčila do dveří své dva prstíčky, chytla mě pod krkem a řádně mnou zatřásla, pročež jsem minulé dny strávila v teple peřin i svého vlastního přehřátého organismu. Kamarádku chřipku jsem již naštěstí úspěšně za pomoci kila paracetamolu vykopala ze svých tělesných útrob a hned mě následně chytla stará známá flákavá - a ne a ne se odlepit. Momentálně mám nějaký nudný život :/