...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Březen 2009

Klokotám blahem

24. března 2009 v 18:56 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Můj první steh! Na živém! (Člověku!) A přežil!!

Jsou momenty, kdy se pozastavuju nad vlastní blbostí a naivitou, která mě vedla k tomu vybrat si tento obor. Dnes, aby toho nebylo málo, přišly dokonce dva. Hned ráno, v autobuse směr Motol, jsem potkala svou bývalou spolubydlící s přítelem, oba taktéž ve čtvrťáku, byť na konkurenční motolské fakultě. Oba dva shodně prohlásili, že po promoci budou dělat cokoliv, jenom ne medicínu. Též prý sestra mé spolubydly, toho času v šesťáku, chce od zdravotnictví zdrhnout na míle daleko. Musím říct, že mě to poněkud znejistilo. Kam se poděly všechny prvácké ideály o zachraňování lidských životů, nehledě na finanční ohodnocení??


Mužský pohlavní systém

19. března 2009 v 0:11 | Lenjulenka |  ANATOMIE

Vylučovací ústrojí

19. března 2009 v 0:03 | Lenjulenka |  ANATOMIE

2. ročník - genetika

16. března 2009 v 23:41 | Lenjulenka |  Jak na zkoušky
Zkouška z genetiky je eufemisticky řečeno ošemetná, a to v mnoha směrech. Nedostatek kvalitního (nebo alespoň uceleného) studijního materiálu předurčuje k hromadném frekventování přednášek - ty jsou ovšem určeny snad jen pro chronické nespavce, neboť v 7:15 jsou vzhůru a ještě k tomu lucidní pouze oni či excitovaní genetičtí nadšenci. V tomto to má II. paralelka o něco jednodušší, ale přednáškovou účast nedokážu odhadnout.
Doporučuju co možná nejplnější duševní přítomnost na praktikách - informace tam vstřebané lze s výhodou využít u zkouškového testu (jehož úspěšnost, co si budeme povídat, nebývá nejvyšší - jako už u každého zkouškového testu, že :).

Mé hubené chlupaté ucho aneb Předvedu ti vagový reflex

16. března 2009 v 17:07 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
Fakultní nemocnice Motol. Dle instrukcí modrý pavilon. Fakultní nemocnice Motol je jeden velký (přímo enormně velký) modromodrý pavilon. Informační plánek nehovoří o dalším rozčlenění tohoto pavilonu; pouze jej označuje za "oddělení pro dospělé".
Vstupujeme do vestibulu. Dle spolužačky evokuje atmosféru Hlavního nádraží ("No, abych nebyla moc krutá, tak Hlavního nádraží po přestavbě."). I zde se přestavba zřejmě chystá, jak do světa křičí malebný billboard u zastávky - přípravy ale asi již probíhají delší dobu, soudě dle nánosu pouliční umělecké tvorby.

Subjektivně KOPr

15. března 2009 v 21:50 | Lenjulenka |  Pocity, pohnutky, mé filozofické úvahy a jiné pitomosti
Objektivní nález: lenost na entou...
Snad je to tím nedávným dvojbojem psychologie-etika (doporučuju pokud možno v jeden den, popř. s alespoň týdenním rozestupem - nikoliv dva dny po sobě; to vážně leze na palici) anebo se dostavuje chronický únavový syndrom.Uvažuju také nad možností, že lze nepozorovaně vyhořet i během studia.
Konstruktivní činnost momentálně substituuju v podstatě čímkoliv, co mi přijde pod ruku, před oko či k uchu.

Čtvrtý lup z Aeskulapovy kapsy

15. března 2009 v 21:04 | Lenjulenka |  Ukradeno z Aeskulapových kapes

Hodnej pan doktor

Na krční oddělení mladoboleslavské nemocnice, kde byl tehdy primářem MUDr. Vojtěch Vejborný, byl přivezen starší pacient ve velmi těžkém stavu. Dusil se, byl již celý modrý, vynechávalo i srdce.
Mladý lékař, který měl službu, zjistil, že se jedná o rozsáhlý nádorový proces v laryngu, že situace je beznadějná, ale pokusil se ještě o tracheotomii, aby uvolnil dýchací cesty a zabránil udušení. Ale marně, pacient zemřel.
Přišla rodina a chtěla vidět dědečka. Lékař byl nešťastný, že se mu nepodařilo pacienta zachránit, a navíc nechtěl, aby příbuzní viděli jizvu na nebožtíkově hrdle a nemysleli si snad bůhvíco, a tak jim nechtěl vyhovět.
Příbuzní však trvali na svém, odvolávali sse na staré zvyky, a tak lékař, ač nerad, ustoupil.
Pozůstalí si dědečka prohlédli a rozžehnali se s ním. Nejstarší syn pak děkoval panu doktorovi. Lékař odmítal díky, v rozpacích se snažil vysvětlit, že dělal, co bylo možné, ale že to bohužel již nebylo nic platné...
Vtom jej dojatě přerušila dcera nebožtíka: "My víme, pane doktore, jen nechte. Podřezali jste dědečka, aby se zbytečně netrápil. Moc vám děkujeme."
S. Káš: Z Aeskulapovy první kapsy, str. 295

Nově nabyté poznatky z etiky (...všichni jsme prefrontální)

10. března 2009 v 23:01 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
  • Filozof se táže, diví se, zajímá se o vše. Nikdy se nenudí - začne-li se nudit, táže se: "Co je to nuda?"
  • Poznání je utrpení. Bez utrpení není poznání.
  • Konflikt interpretací: Koblih nejsou nic než kalorie. (mechanický výklad)/Co značí koblih a k čemu se vztahuje? (sémantický výklad) /Z čí pohnutky tady koblih je? Je koblih dobrý nebo ne? (hermeneutický výklad)
  • Ztráta morálních hodnot vede k atrofii frontálních laloků - dnes běžný nález na MRI = všichni jsme prefrontální (pozn.: prefrontální syndrom: při poškození čelních laloků mozkových = "sídlo osobnosti" - např. člověk po cévní mozkové příhodě začne být vulgární - "běžné používání vulgarit je známka prefrontality" :DD; nestará se o společnost - "málokdo se dnes zajímá o politiku" = všichni jsme prefrontální!)
Fakultyznalí jistě tuší..
Kdo netuší, poznání neujde... bude utrpením...

Hádejte, kdo určitě není prefrontální!

Díky, ó bóže, za křivé zuby!

5. března 2009 v 20:30 | Lenjulenka |  Já a zkoušky
Omlouvám se všem stomatologům, dentálním hygienistům, zubním laborantům, prodejcům zubních kartáčků a jiným orálním fetišistům, ale musím konstatovat, že s takovým odporem jsem se už dlouho nic neučila (primát ale asi dlouho nezůstane zachován; začínám listovat etikou :D).

Poslední otázku jsem v křeči dočítala na etické přednášce, skripta schovaná nenápadně pod sešitem. Obrázky novorozeňat a statistiky o novorozenecké úmrtnosti se mi míchaly s labiálními oblouky, pryskyřičnými destičkami, šroubky, sponami, kroužky a gumičkami. A co že to na mě potom na zkoušce na lístečku nekouklo??! Ano! Všechny zákony schválnosti, nepravděpodobnosti a chaosu zafungovaly a já si vytáhla právě tuto poslední, zvysoka odfláknutou, z mezistátního rychlíku viděnou otázku - rovnátka.

Nechci být stomatologem, protože...

1. března 2009 v 17:21 | Lenjulenka |  Škola a tak podobně...
...i sebehodnější a sebepříjemnější zubař vyvolává v pacientech fóbie již od raného dětství
...představa rotujících nástrojů v mých rukách by jistě nevzbuzovala důvěru
...v jejich ordinacích to vypadá a voní až podezřele čistě
...před dřevěnou špachtlí pacient nebude chtít v panice utíkat, narozdíl od vrtačky
...nepotřebuju vědět, že pacient posnídal česnekovou topinku
...při vyšetření per rectum jistě nepřijdu o prst
...rektum nemusím přemlouvat, aby se otevřelo
...pacient v předklonu vyhlíží důvěryhodněji a méně nebezpečně