...jak se z medicíny zbláznit jen částečně...

Říjen 2011

Další měsíc mandlový

31. října 2011 v 21:57 | Lenjulenka |  Óó eR eL
Mandle. Spousta mandlí. Škrábu, štípu, dloubám. Připadám si jako Adina Mandlová. Juch!
Má první vzdělávací akce. "Brzy pochopíš, že na takovýchto akcích jde jen o jedno." vysvětluje mi kolega z Motola. Vskutku, a nejen o jedno, prý i o to druhé, občas, říkají další zkušenější kolegové. Má představa o lékařích jakožto ctnostných bytostech znalých společenského chování bere za své. Největší nával je na ochutnávku moravských vín, páni a paní Dr. paří jak o život jak na cimbálovku, tak na hity typu Měls mě vůbec rád. Nejsilnější dojem ve mně zanechává pohled na primáře ve dvě v noci křepčícího na intelektuálskou skladbu Plakala. Rozhodně větší, než zanechalo "půlnoční překvapení" - rozumějte striptérka (ne nadlouho) převlečená za jeptišku.
Prezentace na téma "ÚPPDKV a další vojenská terminologie" sklízí úspěch. Zejména u primáře.
Dvě prezentace na téma "Moršt" ("hnědavá hlenohrudkovitá, nevábně vyhlížející tekutá hmota", případně "nelze-li hmotu zcela jistě identifikovat: per exclusionem") doplněné obrázky převážně ze závodních kuchyní. "To jste vařila vy?" Při googlení mimo jiné zjišťuju, že nejznámější člověk jménem Morscht je jistý německý mlynář.
Prezentace na téma "Menopauza a postmenopauzální osteoporóza". Diskuze k prezentaci: "Tak nám to shrňte, paní doktorko, co máme s těma našima manželkama teda dělat?"
Seminář zadaný zástupcem primáře - Náhlé stavy v ORL. "Takové jednoduché téma, pro začátek." Louskám a vypisuju valnou část 300stránkové knihy.
Mandle. Malé mandle, velké mandle, střední mandle, mandle velikosti i vzhledu narůžovělých golfových míčků. Patrové, nosní, všecko musí pryč. Tonzilotomie (ha, změna!!). "Jak se to dělá?" praví Muž. "To střihneš mandli a pak to začne chcát. Tak to seškvaříš." pravím já. "Hm, je z tebe chirurg." kroutí Muž hlavou.
Onkologická vizita. Onkologové mi už zase nerozumí ANI SLOVO...! Musím se naučit hovořit onkologicky.
Francouzské brambory na oběd nebyla nejlepší volba. Výstižnější název by možná byl Francouzem pozřené a znovu vyvržené brambory.
Mandle.
Přijímám čtyřletého chlapečka na adenoidektomii. Sluchová zkouška. "Zkusíme takovou hru. Já budu říkat slovíčka a ty je po mě budeš opakovat, jo?" "Ne!" "Já ti potom dám obrázek, co ty na to?" "Tak jo." Sluch nevyšetřen pro nespolupráci. "A kde mám ten obrázek??"
Dukátové buchtičky už si nikdy v kantýně nedám! Jak jsem mohla tuhle chybu udělat dvakrát? Ech...
Pacient po radioterapii pro karcinom laryngu. Stále kouří. Promlouvám mu do duše. "Ale paní doktorko, já to nemám z kouření." "A to vám řekl kdo?" "No to já nemám z hospody, to mi řekli LÉKAŘI." "No to by mě zajímalo, kteří lékaři vám to řekli." "Helejte, paní doktorko, o tomhle tady NEBUDEME diskutovat. Já jsem byl v osmdesátém šestém na východním Slovensku, já to mám od Černobylu...!" Mám chuť mu dát obrázek, ať si jde vymalovávat.
Prezentace na téma Avril Lavigne.
Mezioborový seminář s plastickou chirurgií. Při promítání obrázků nejrůznějších obličejových, pektorálních a jiných laloků, exenterovaných očnic a epitéz pojídáme pizzu a zapíjíme ji Kofolou (občerstvení zajištěné klinikou). Miluju svoji práci!
Zítra opět onkologická vizita. Jdu se na to vyspat, abych aspoň srozumitelně artikulovala, když už nic.